Honor Play – velice rozporuplný telefon uživatelská recenze

Honor představil před čtyřmi měsíci nový telefon s přízviskem Play. Honor Play má být zaměřen na herní komunitu a navodit nejlepší pocit z hraní her na mobilním telefonu. Se svojí cenou do desíti tisíc korun to však jde velice stěží o tzv. pravý „herní“ telefon. Spadá do kategorie herních zařízení spíše jen svým názvem. Telefon totiž brzdí špatná nástavba EMUI. Avšak při ceně pod deset tisíc korun jde o velice výkonný a dobrý telefon, každopádně pokud má být Honor Play nazýván herním zařízením, tak si výrobce spletl, co znamená vytvořit herní telefon. Telefonu též chybí 120 Hz obrazovka a hlavně větší úložiště. Se 64 GB interní paměti do telefonu moc velkých a náročných her nedostanete. Též zde chybí chlazení pomocí kapaliny, které by mírnilo nežádoucí teplo, které často vzniká při hraní náročnějších her.

I přes zmíněné nevýhody má však Honor Play mnoho věcí, kterými oslní. Díky nim se stává zajímavým mezi konkurencí do 10 000 Kč.

Recenze trochu jinak, aneb vše, co se na telefonu povedlo

Design

Honor Play můžeme zařadit do kategorie telefonů, kde si výrobce dal poměrně záležet na vzezření telefonu. K recenzi se k nám dostala varianta Navy Blue, které svým tmavým odstínem modré navazuje luxusní, a přesto decentní dojem. Celokovové tělo Honoru Play je velice příjemné na dotek a duální antény na zadní straně zařízení krásně ladí s celým zařízením. Na zádech má menší nedostatek akorát duální fotoaparát, který vystupuje nad povrch a je tak snadno náchylný k poškození. Umístění čtečky otisků prstů není též zcela ideální, k tomu však v odstavci Odemykání telefonu. V prostoru nad čtečkou se pod povrchem též nachází NFC čip.

Ve přední části dominuje displej, který nepatří do kategorie Fullview displejů, ale nemá k němu daleko. Minimální boční rámečky jsou příjemné pro oči, dole je však stále zřetelná brada a na horní části je patrný notch, který jde však naštěstí systémově zakrýt. Hardwarová tlačítka jsou umístěna na pravé straně, což dává výhodu například při focení skupinové selfie, kdy si uživatel nezakývá rukou displej, kdyby se snažil dosáhnout na tlačítka umístěná na druhé straně. Na přední straně vše krásně ladí pro oči. Výrobci na spodní straně telefonu ponechali i hadphone jack, avšak pro někoho může být smutná absence duálního reproduktoru.

Displej

Neskutečné blaho pro oči. Displej s rozlišením FHD+ (1080 na 2340 px) na ploše 6,3″ je opravdu velice krásný na pohled. Výrobce sám v nastavení píše, že pokud chceme ušetřit baterii, je možné snížit rozlišení displeje. Pro mě, jako koncového uživatele, se však velice těžko smiřuje s tím, že bych se musel vzdát tak krásného pohledu na detailní zobrazení, že raději oželím nějaké procenta baterie, než abych snížil kvalitu displeje.

Displej je jasný, nemá žlutý nádech (ale má funkci Eye care, tedy si uživatel může nastavit, kdy bude obrazovka žlutější, aby to bylo příjemnější pro oči; neumí však načasovat dle východu a západu slunce!) a celkově září realistickými barvami. Displej je snadno viditelný i na přímém slunci a je velice těžké od něj odtrhnout oči. Displej je navíc netypický přítomností notche. Notch jde však softwarově zakrýt a není to tak nepříjemné pro oči, že je v obrazovce zvláštní výřez. Po softwarovém zakrytí notche jsou všechny okraje oblé a vypadají velice zajímavě na pohled.

Fotoaparát

Fotoaparát se světelností 2,2 na hlavní čočce není kdejaké „terno“. Primární snímač má 16 MPx a druhý, sloužící k rozmazání pozadí při focení portrétové fotografie, má jen 2 MPx. Přední selfie kamera disponuje 16 MPx a světelností 2,0. Honor Play si dopomáhá k lepší fotografii díky zapojení AI, která fotky vylepšuje. Ne vždy se jí to podaří dokonale a věrohodně, každopádně fotografie jsou mnohonásobně ostřejší než z mého OnePlus 5, kde je hlavní snímač s 20 MPx a 1,7 světelností. Snímky jsou velice ostré i v detailech po přiblížení. Na nočních snímcích též bylo zapracováno a zobrazení objektů v noci je kompenzováno vysokým číslem ISO a tak zvýšeným šumem, každopádně na noční fotografii je toho vidět poměrně hodně a lépe. Fotoaparát od Huawei/Honor dokonce nabízí spoustu vychytávek, jako je například AR fotografie, která přidá různé postavičky do snímku.

Pro uživatele přínosné je například funkce Light painting, která mimo jiné umožní vytvořit zajímavý snímek projíždějících aut v noci, nebo krásné „čáry“ pohybujících se hvězd na noční obloze.

Light painting (bez stativu to však není „ono“)

Fotoaparát nabízí nepřeberné možnosti a díky AI módu sám nastavuje režimy focení. Stačí zaměřit „objektiv“ na skupinu osob, a kamera se přepne do focení skupin osob, když zamíříte na jednu osobu, přepne se automaticky do portrétového módu, stejně tak je tomu v případě přírody či při nočním focení. Musím podotknout, že ledkový blesk je velice silný a dobře nasvěcuje snímaný objekt. Kamera má dokonce AIS (automatic image stabilization) a EIS (electronic image stabilization) při natáčení videa s 30 fps a kvalitě 1080 p. Jinak zvládne natáček i v rozlišení 4K, ale to je již bez stabilizace.

Fotoaparát má skvělou selfie kameru, která má nízkou světelnost 2,0 a umožňuje zajímavé softwarově dodané osvětlení snímané osoby či objektu. Snímky ze selfie kamery jsou ostré, dokonce i když se fotí skupinové selfie, což je velice příjemné. Snímky jsou dobré i za nižšího světla.

Funkce classic lighting 

Výkon

Ze svého primárního telefonu OnePlus 5 jsem zvyklý na absolutní plynulost a „téměř“ okamžitou odezvu. „Bohužel“ u Honoru Play si uživatel musí o pár desetin vteřin počkat. Ne vše naskočí okamžitě po kliknutí na aplikaci, ale jde o téměř okamžitou reakci. Zde si až příliš rýpám. Telefon je po své výkonnostní složce excelentní, drobné pauzy a záseky jsou způsobeny jen ne příliš odladěnou nástavbou EMUI. Každopádně obecně je Honor Play na tom s výkonem velice dobře, až na menší chybičky, které jsou zmíněny v další kapitole recenze.

Honor Play si hravě poradil s hrami World of Tanks: Blitz, Asphalt 9 Legends, PUBG a Simcity Buildit zcela na jedničku (při zapnuté funkci Game acceleration). Všechny hry byly hrány s nejvyššími grafickými nároky a během hraní nebyly zaznamenány žádné problémy v podobě zasekávání obrazu (klesání fps) či nebyl problém s delším načítáním hry. Občas se však zahřál tak, že to bylo citelné, nikoli však nepříjemné. V tomto ohledu Honor Play vzdal hold svému jménu. Avšak k dokonalosti herního telefonu (jako je Black Shark či Razer Phone) mu chybí ještě několik věcí (větší úložiště, 120 Hz displej, chlazení kapalinou a další).

Baterie

Honor Play disponuje baterií o kapacitě 3 750 mAh. EMUI nabízí kromě základního šetřícího režimu i ultra šetřící režim. Průměrný čas rozsvícené obrazovky na jedno nabití, než se telefon vybil, byl kolem 5 a půl hodiny. Na baterii s takovou kapacitou by výdrž mohla být lepší, je však nutné zmínit, že jsem telefon zatěžoval několik desítek minut (nikoli hodin) hraním her a focením (do deseti minut). Není to příliš mnoho, ale není to ani špatný výkon, zařadím proto výdrž baterie na konec seznamu, co se na Honor Play povedlo. Stejně na pomezí dobré/špatné stojí i rychlonabíjení. Z 0 % na 100 % trvá nabíjení přes hodinu a půl, což není zrovna dechberoucí výkon, ale ani nejde o špatnou hodnotu.

Co se na telefonu nepovedlo

EMUI

Honor vložil do svého telefonu nástavbu s názvem EMUI, která je typická pro telefony Huawei a dceřiné firmy Honor. Problémem však je, že nebýt této nástavby, pravděpodobně bychom hledali problémy na tomto telefonu velice, ale velice stěží. Skoro vše, se vším byl na Honoru Play problém, bylo nějakým způsobem spojeno s nástavbou systému EMUI. Při testování byla využívána verze 8.2.0.

Notifikace

EMUI je v tomto případně obdobné jako MIUI. Na příchozí notifikaci vás prostě neupozorní. Sám si uspává a „zabíjí“ aplikace, které se následně nespustí při příchodu zprávy, například Hangouts, kdy notifikace nepřišly do doby, než byla aplikace znovu spuštěna. Například u Gmailu či u Slacku nepřišla notifikace nikdy. Naštěstí SMS a hovory přicházely zcela bez problémů, dokonce i když na SMS byla použita jiná aplikace než ta, kterou nabízí od základu Honor. Nejde tu o příliš veliký problém, jaký má s notifikacemi MIUI, ale ne vždy je příjemné, když se telefon nerozhodne vám zobrazit informaci o příchodu zprávy.

Systém (občas) nespolupracuje

Překvapivá byla i neschopnost uskutečnit benchmarkový test pomocí aplikace Antutu. V počátku testování při 17 % se přestal načítat 3D test, ačkoli aplikace normálně pracovala dále (počítala, kolik času od počátku testu uběhlo a neházela žádnou chybu, že by se zasekla). Každopádně systém neumožnil načíst jeden ze série testů ani po několika minutách. Telefon se však jen dále zahříval a nic se dále nedělo.

Telefon si též rád vypíná aplikace, a to úplně. Pokud máte zapnutou synchronizaci na Google Fotky a připojíte se na Wi-Fi, tak se mají fotografie samy v pozadí zazálohovat do cloudu. U Honor Play tomu tak bohužel není a uživatel vždy musí spustit aplikaci Google Fotky, aby se spustila záloha nově pořízených snímků.

V systému je funkce Uninterrupted gaming, která ale je nefunkční. Když hrajete hru a přijde uživateli zpráva například přes Messenger (chat head), tak i tak vyskočí přes hru a jde velice, ale velice stěží rychle odstranit. Pokud vám uživatel píše více textu za sebou, nebo vám píše více uživatelů současně, je hraní zcela nemožné.

Systém ještě bojuje s velikostí displeje a přítomností notche. Ne vždy je zobrazení dobré, jako například při zobrazení četu Messenger (chat heads) v jakékoli herní aplikaci, viz foto. Je vidět, že četovací aplikace není přes celou obrazovku, ale je zvláště useknutá.

Odemykání telefonu

Odemykání telefonu je po přechodu z OnePlus 5 značnou noční můrou. Telefon není snadné odemknout, a to i když je zde přítomno odemykání pomocí snímání obličeje. Zatímco na OnePlus 5 je telefon schopen mě rozpoznat v mnoha typech světla, s různými účesy a z různých úhlů, tak u Honor Play je to naopak. Jde o podobné utrpení jako při odemykání iPhone X. U Honoru Play je lepší telefon zvednou do pozice, ze které jste snímali svůj obličej při nastavování této funkce. Následně se vám ukáže na obrazovce, že je telefon odemknut a uživatel musí ještě navíc udělat slide po displeji, aby se dostal na hlavní obrazovku. Zatímco u OnePlus mi stačilo udělat klik na zapínací tlačítko, podívat se na telefon a byl jsem na hlavní stránce, tak u Honor Play je potřeba telefon správně nasměrovat, počkat na odemknutí a následně ještě posunout prstem po displeji. Jelikož frekvence nerozpoznání obličeje je velice častá, využívá uživatel spíše k odemykání čtečku otisku prstů či kód či gesto na obrazovce. Bohužel čtečka otisku prstů je na zadní straně, takže nemůžete odemknou telefon ležící na stole, ale musíte ho vzít do ruky.

Bloatware

Honor Play je až neuvěřitelně zaneřáděný bloatwarem. Jsou zde desítky předinstalovaných aplikací, jedná se o různé služby (Netflix, Booking), ale dominují různé hry (Lords Mobile, Sonic Runners a další). Navíc je zde ohromný balíček aplikací přímo od Huawei (majitel značky Honor), které jsou zcela prakticky k ničemu. Ve většině případů suplují služby samotného systému Android/Google. Nabízí totiž zálohování dat (stejná data, jaké zálohujte přes Google účet), nebo vlastní obchod s aplikacemi, které jsou vám nuceny hned po spuštění telefonu. Dále jsou vám nuceny aplikace, jako je kalendář, odkaz na web Honoru v podobě aplikace, HiCare, Health, Zrcadlo (jak kdyby nestačilo spustit selfie kameru), vlastní poznámkový blok, Phone Manager a další. Tyto aplikace nejdou odinstalovat. Pokud je jednou spustíte, tak pak odmítají reagovat i na nucené ukončení a mazání dat. Pak jsou tu například aplikace Swift Keyboard, která nejde ani donutit k ukončení.

Honor Play je neskutečně přehlcený bloatwarovými aplikacemi, které v mnohých případech nejdou ani vymazat. Pokud už se však pokusíte nějakou spustit, bude každá z nich po uživateli schválit velice dlouhý seznam podmínek.

Zasekávání aplikací

Nečekal bych mírné zasekávání aplikací u telefonu, kde je špičkový procesor Kirin 970 (10nm FinFET+), se kterým spolupracují 4 GB operační paměti, 64 interního úložiště na rychlém UFS 2.0 (universal flash storage) a nová funkce zvaná GPU Turbo, která zlepšuje chod her. Nakonec jsem přišel na to, že herní aplikace se vážně zasekávají a mají nízký fps. Problém se zasekáváním byl ale vyřešen po vstoupení do Game Suite, kde se musela nastavit funkce Game acceleration. Následně se hry již nesekaly, ale stále bylo vidět, že například je problém při rychlém posouvání seznamů (zpráv, výpisů hovorů, kontaktů, četovacích vláken a podobně). To mě s výkonem kolem 210 000 bodů v Antutu mírně překvapuje. Domnívám se však, že jde spíše o problém EMUI a že nejde o nedostatečný výkon. Celkově však zasekávání nebylo nijak drastické, jen při pozornějším pohledu bylo patrné, že přesun obrazu není zcela plynulý.

Problém se stahováním objemných aplikací

Zajímavým problémem bylo stahování aplikací s velkým objemem. Nemožnost nainstalovat aplikaci se objevila při stahování hry PUBG. Chtěl jsem vyzkoušet speciální funkci, kterou Honor do tohoto telefonu přidal a je použitelná prozatím s touto hrou. Jde o 4D smart shock, vylepšený systém vibrací při hraní. Bohužel aplikace se nestáhla ani po čtyřech pokusech. Telefon byl neustále připojen na Wi-Fi, byl ve standardním režimu, a přesto se stahování zastavilo. Případně se aplikace stáhla celá, ale následně se nenainstalovala. Na snímku můžete vidět, že se nabídla možnost stáhnout aplikace okamžitě přes mobilní data, i když nebyla zapnutá. Po kliknutí na toto oznámení se aplikace začala stahovat zcela znovu a opět přes Wi-Fi, systém si data sám naštěstí nezapnul.

Aplikaci se nakonec podařilo stáhnout a úspěšně nainstalovat druhý den, bohužel v nastavení jsem nikde nenašel výše zmiňovanou funkci 4D smart shock a nic odlišného a zajímavého jsem při hraní při vibracích nezaznamenal.

Fotoaparát

AI se při focení občas přepočítá a tráva je někdy nepřirozeně zelená, listy příliš oranžové a ruka dýňově skvrnitá. AI se má leccos co učit, avšak občasný mírný problém se špatným dopočítáním barev se dá snadno přejít. Menší větší problém je, že snímek se po zmáčknutí spouště rovnou nepořídí, ale nadále se ostří. Proto uživateli často vyskočí hláška, ať drží i po zmáčknutí spouště telefon stabilně, jelikož se ještě doostřuje.

Realistické zobrazení podzimní krajiny bez použití AI vlevo a přebarvené a realitě neodpovídající zobrazení vpravo.

Nejslabší stránkou fotoaparátu je druhý snímač na zadní straně, který má na starost bokeh efekt (rozmazání pozadí za snímaným objektem). 2 MPx kamerka nezvládá svoji funkci dostatečně a bokeh efekt tak nebývá zcela správný. Občas je špatně vybráno pole, které má být rozostřeno, a ani ono vybrané pole není dostatečně rozostřeno, aby vykreslilo dobrý bokeh efekt. Naopak u selfie kamery, kde je rozmazání okolí děláno jen softwarově, jsou výsledku kupodivu lepší, než z duální kamery na zádech.

Portrétový mód u OnePlus 5 (vlevo) a Honor Play (vpravo) 

Je však nutné zmínit, že sice kamera nedokáže dobře fotit neživé objekty pomocí portrétového módu, avšak lidi zvládá o mnoho lépe než hrnek na fotografii výše. Nemohu říci, že by byl fotoaparát zcela špatný na portrétové fotografie (třeba fotografie s hrnkem se nepovedla vůbec), ale mnoho jiných již bylo kvalitou dostatečných, každopádně to spíše není předností u tohoto telefonu. Mnohé však může jít vylepšit softwarově.

Teplo

Telefon při vyšším výkonu začal zvyšovat svoji teplotu, což je běžný proces, avšak nebývá běžné, aby zvýšená teplota byla výrazně znatelná. Honor Play se nepřehřívá natolik, aby to bylo nepříjemné pro uživatele, každopádně při různých úkolech je to cítit, například při nabíjení či při benchmarkovém testu. Ze svého OnePlus 5 nejsem zvyklý na to, abych při náročnějších úkolech pro telefon zaznamenal zvýšení teplotu. U Honoru Play se to občas stávalo, každopádně to nebylo nijak výrazně nepříjemné zvýšení teploty a nijak výrazně mě to osobně nevadilo. Telefon by si však zasloužil lepší chlazení.

Pro koho je telefon učený?

Telefon je určitě vhodný pro všechny náročnější uživatele chytrých telefonů, u kterých však rozpočet nedovoluje překročit hranici desíti tisíc korun. Honor Play je totiž zajímavý telefon, který i přes svá veliká pochybení, zvláště z hlediska softwaru, si zaslouží svoji pozornost. Zaujme totiž svým fotoaparátem a bezchybným chodem i náročných her (pokud máte zapnutou funkci Game acceleration).  Za cenu pod 10 000 Kč v lecčem dohání i loňské top modely. Pro středně náročné uživatele jde totiž o luxusní telefon, který naplní veškeré jejich požadavky a nebudou s ním příliš nespokojeni. Občas si počkají o několik desítek milisekund déle, než se načte nějaká vetší aplikace a naučí se odemykat telefon pomocí prstu, než pomocí obličeje, ale v této cenové kategorii to až tak nevadí.

Honor Play sedne tedy všem, kteří hledají obdobu prémiové třídy telefonů v cenové relaci pod 10 000 Kč. Uživatel bude muset udělat malé ústupky, ale i tak dostane telefon, který umí fotit a zvládá i náročné hry. Pokud nejste hráč, vydrží vám baterie výrazně déle než v recenzi zmíněných 5 a půl hodiny rozsvícené obrazovky.

Cena

Zařízení k recenzi poskytl zahraniční obchod Gearbest, kde je cena telefonu 6 990 Kč (s kódem: CZHonorP – jen pro 15 kusů). Při koupi ze zahraničí platíte jen symbolické poštovné a neplatíte žádné celní poplatky. V Česku Honor Play již za cenu pod 8 000 Kč.

HEUREKAHonor Play 4GB/64GB Dual...Cena od 2 990 KčHlídat cenu (jen pro přihlášené)

Domů » Recenze » Honor Play – velice rozporuplný telefon [uživatelská recenze]

Karel Čapka

Absolvent mediálních studií a žurnalistiky. Zajímám se o moderní technologie, sociální sítě a mám rád focení. Vždy si najdu chvilku na čtení a baví mě učit se novým věcem. Zajímají mě moderní dějiny, politika, geografie, Formule 1 a vlastně ode všeho něco.