Honor 7 Lite - střední třída téměř bez kompromisů [recenze]

Honor je značka často spojovaná s cenově výhodnými top modely, kdy za poloviční cenu dostanete prakticky totožnou výbavu, jakou konkurence nabízí za dvojnásobek. Jinak tomu ale není ani u Honorů ze střední třídy, zde již sice cenový rozdíl není tak velký, ale pro mnohé může hrát roli i rozdíl několika stovek korun. V této recenzi se tedy podrobněji podíváme na Honor 7 Lite, který bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co lze dnes v kategorii střední třídy sehnat.

Design a konstrukce

Honor již nějakou dobu sází na design založený na kovové konstrukci a ani Honor 7 Lite není výjimkou. Dle názvu bychom čekali určitou návaznost na model Honor 7, ale není tomu tak a jak tvarem, tak i materiálovou úpravou konstrukce lze tento telefon přirovnat spíše k modelu Honor 5X. Na rozdíl od Honoru 7 jsou kovová záda hladší a zajímavou úpravou prošel i nezbytný plast. Zatímco Honor 7 i 5X mají plastový vršek a spodek, u Honoru 7 Lite plast tvoří v podstatě rámeček, do kterého je usazen kov. Kupodivu to ani nevypadá špatně a plast díky vroubkování působí dobře v ruce.

I přes toto netradiční řešení ale vše drží pevně pohromadě a nic nevrže, za což si Honor zaslouží pochvalu, jelikož u Honoru 7 plastové prvky při vyvinutí tlaku nepříjemně skřípaly. Na zádech se dále nachází fotoaparát s přisvětlovací LED diodou, o něco níže pak máme čtečku otisků prstů a úplně vespod je natištěné logo výrobce.

Vpředu se s logem opět setkáváme na spodní části rámečku, ta vrchní skrývá telefonní reproduktor, přední kamerku a nezbytné senzory. Mezi rámečky je umístěn 5palcový displej a vše je překryto sklem Gorilla Glass 3.

Při pohledu na spodní hranu telefonu nalezneme uprostřed microUSB konektor a po stranách krom šroubů ještě dvě mřížky. Reproduktor je jen v jedné a pod tou druhou bychom nalezli mikrofon. Pravá strana je již tradičně vyhrazena pro ovládací tlačítka, šuplík pro SIM a microSD kartu nalezneme na straně levé. Konektor na sluchátka je na vrchní straně spolu s dalším mikrofonem, který slouží pro nahrávání zvuku k videu.

Designově telefon nijak nevybočuje z řady a ve své kategorii se snaží alespoň mírně odlišit použitým kovem, ke kterému si stále mnoho výrobců nenašlo cestu. Je však povedený a působí daleko hodnotněji, než konkurenti z plastových materiálů. Výhoda kovu je i v kvalitě konstrukce a Honoru se povedlo výborně zkombinovat kov s plastovým rámečkem, tím pádem je zpracování na opravdu perfektní úrovni.

Hardware a výkon

Výkon obstarává osmijádrový Kirin 650, jehož čtyři jádra pracují na frekvenci 2 GHz a zbylá na 1,7 GHz. Operační paměť má 2 GB a jde v podstatě o jediné znatelnější omezení ve výkonu. Procesor zvládá s přehledem běh systému i náročnější hry, ale multitasking je na tom hůře. Po spuštění telefonu zůstane v paměti volných zhruba 500 – 700 MB, což pro udržení všech aplikací zdaleka nestačí a mnohdy je nutné spouštět je znovu.

V AnTuTu získal telefon 52 141 bodů, což zcela odpovídá výbavě a výsledek není vůbec špatný. Úložiště má papírově 16 GB, ale reálně je k dispozici okolo 10 GB, což je opravdu málo. Naštěstí lze vnitřní úložiště doplnit microSD kartou až o dalších 128 GB.

Z oblasti konektivity lze zmínit Bluetooth 4.1, FM rádio, GPS, A-GPS a GLONASS. Samozřejmostí je Wi-Fi se standardy 802.11b/g/n, chybí ale 5GHz pásmo, takže na některé sítě se již nemusíte připojit. V telefonu je prostor pro dvě SIM karty, ale jen na jedné lze provozovat LTE. Lépe řečeno oba sloty podporují LTE a lze mezi nimi přepínat, takže máte možnost si vždy vybrat, u které SIM bude LTE používáno.

Na zádech je pod fotoaparátem čtečka otisků prstů, která je spolehlivá a i poměrně rychlá. Nejvíce jsem na ní já osobně ocenil pro Huawei, potažmo Honor typická gesta, jako přejetí shora dolů pro stažení notifikační lišty nebo procházení obrázků v galerii přejížděním do stran.

Vespod je v mřížce ještě repráček, který hraje dostatečně hlasitě, ale z hlediska kvality nelze čekat zázraky, obzvláště v této cenové kategorii. Basy se reproduktoru vyhnuly obloukem a ani s podáním výšek to není ideální, ale pro krátká videa na YouTube nebo zvukový doprovod ke hrám bohatě dostačuje.

Software

Telefon je vybaven Androidem 6.0 Marshmallow, ale navíc disponuje nástavbou EMUI 4.1, takže bez pohledu do nastavení ani nepoznáte, jakou verzi Androidu telefon má. O EMUI jsme již detailněji psali mnohokrát, naposledy například v recenzi Huawei P9 Lite, který je zároveň vhodným konkurentem pro Honor 7 Lite.

Nebudeme se tedy zaobírat detaily a spíše přiložíme snímky obrazovky pro představu o podobě systému pro ty, kteří se s ní ještě důkladněji neseznámili.

Oproti čistému Androidu nabízí EMUI několik užitečných předinstalovaných aplikací pro správu telefonu a podobně. Ve verzi 4.1 však došlo na pár změn – byl odebrán prohlížeč a přibyl předinstalovaný Chrome. Co je poněkud otravné, je složka s hromadou předinstalovaných her, které zřejmě ne každého zaujmou. Lze je naštěstí odinstalovat, což ale nelze tvrdit o systémových aplikacích od Huawei.

Pokud patříte mezi ty jedince, kteří si rádi obměňují tapety, pak vás Honor potěší. Ve výchozím nastavení vás při rozsvícení displeje pokaždé přivítá jiný obrázek, nastavit lze ale i jeden, který se bude zobrazovat trvale.

Za zmínku stojí i nastavení, které se rovněž od většiny nástaveb liší a pro neznalé bude ze začátku obtížné se v něm orientovat. Kategorie jsou rozvržené trochu jinak, než v čistém Androidu a některé položky naleznete až na místech, kde by vás vůbec nenapadlo je hledat. Vše je to ale spíše o zvyku a nástavba je celkově rychlá a spolehlivá.

Displej

Na úhlopříčce 5,2″ máme rozlišení FullHD, což je skvělá kombinace poskytující jemnost 423 PPI. Obraz je opravdu dobrý, barevné podání je skvělé a stejně tak i pozorovací úhly. Zklamaný jsem nebyl ani z čitelnosti na slunci.

Podobně dobře na tom byl jas i v minimálních hodnotách. V noci nezáří nepříjemně do obličeje a přizpůsobí se za jakékoliv jiné světelné situace. Zklamáním pro mě byla absence odemknutí dvojitým poklepáním, na což jsem si již z jiných telefonů zvykl a u každého telefonu, který tuto funkci nemá, ji postrádám.

K displeji nemám žádné zásadní výtky, kromě jedné výše zmíněné. Ve všech ohledech potěšil svou kvalitou a nezbývá tedy, než Honor pochválit, jelikož v nižších kategoriích jsou podobně dobré displeje vzácnější.

Fotoaparát

Vzhledem k ceně telefonu jsem byl vůči fotoaparátu zpočátku skeptický, avšak reálné výsledky mě mile překvapily. Snímky jsou povedené barevně, mají dobré detaily a také ostrost je na dobré úrovni. Stejně jako u telefonů podobných parametrů musím i zde vytknout vzrůstající šum s ubývajícím světlem, nicméně díky světelnosti f/2.0 to není až tak katastrofické a senzor pojme o něco více světla, tím pádem i detailů.

Jediné, co mi na fotoaparátu více vadilo, byl dynamický rozsah a často problémy s protisvětlem. Na několika přiložených fotografiích je to dobře vidět, zejména na obloze, kde mraky splývají v obrovskou bílou skvrnu.

Pokud si se snímky rádi hrajete, případně vylepšujete, potěší vás i integrované aplikace fotoaparátu, která po přejetí doprava nabídne bohaté menu speciálních režimů, včetně manuálního. Ten jsem používal nejvíce, a to především kvůli možnosti manuálního ostření. Automatické mnohdy chvíli tápe a trvá, než zaostří na požadovaný objekt.

Baterie

Akumulátor uvnitř telefonu poskytuje kapacitu 3000 mAh a na jedno nabití vydrží při standardně náročném používání až den a půl, počítejte však spíše s jednodenní výdrží a nabíjením přes noc. Pokud chcete výdrž baterie dostat na úplné maximum, pravděpodobně bude vhodné prozkoumat nastavení baterie, kde se ukrývá výběr režimu spotřeby. Na výběr jsou tři – preference výkonu, inteligentní vyvážení podle používání a ultra režim, který z telefonu oseká vše kromě základních funkcí (telefon, SMS…) a tím lze dosáhnout pravděpodobně velmi slušných hodnot.

Na čem by ale Honor mohl zapracovat, je doba nabíjení. Pokud se blížíte ke spodní hranici stavu baterie a potřebujete nutně alespoň něco málo dobít, pak vás Honor 7 Lite nepotěší. Celková doba nabíjení může dosáhnout až na dvě a tři čtvrtě hodiny, což dnes již není vůbec dobrá hodnota a absence funkce pro rychlé dobíjení je hodně znatelná.

Shrnutí a závěr

Honor 7 Lite na mně zanechal vcelku pozitivní dojmy. Vezmeme-li v úvahu cenu a nabízenou výbavu, pak mohu s klidem na duši prohlásit, že se jedná o jeden z nejlepších telefonů střední třídy, které lze v dnešní době pořídit. Konstrukce i design působí prémiovým dojmem díky použitým materiálům a ani výbava není špatná. Skvělá výdrž, poměrně povedený fotoaparát, dostatek výkonu i podpora LTE. Co více lze od telefonu pod 6000 korun očekávat? Honor 7 Lite toho nabízí dost a drobné nedostatky jsou spíše výjimkou, kterou lze mnohdy přehlédnout.

Největšími nedostatky jsou zřejmě absence NFC, 5GHz Wi-Fi, horší výsledky fotoaparátu za určitých podmínek a opravdu velmi dlouhá doba nabíjení. Budeme tedy doufat, že na svém příštím telefonu střední třídy si dá Honor ještě více záležet a nesetkáme se již ani s těmito nedostatky.

Následující článek