reklama

Nintendo Switch – aneb konzole do kapsy recenze

Nintendo Switch – aneb konzole do kapsy [recenze]
2019-02-16T17:59:37+01:00
• 16. 2. 2019
3

Nejsou to jen mobily, tablety a PC obecně, co procházejí změnami. Velkou kapitolou herního průmyslu jsou také herní konzole. Od Playstation 4 po Xbox X, kteří jsou hlavními rivaly, co se týče konzolí, po některé poněkud jiné výrobky.

A jeden z nich se k nám dostal do redakce. Jedná se o produkt od společnosti Nintendo, která po propadáku s Wii U nevydala 4 roky novou konzoli. Ovšem v roce 2017 představila společnost svůj nový klenot, hybridní konzoli Nintendo Switch. A na tu se dnes podíváme zblízka.

Design a konstrukce

Tablet

Hned na první pohled je zřejmé, že konzole nemá nějak přehnaně prestižní design. Tablet samotný je z plastu, stejně tak jako oba přibalené ovladače, a i další příslušenství. To ale není vůbec nic špatného, naopak díky plastové konstrukci je konzole velmi lehká a při přenosném módu neunaví ruce. Co se týče displeje, tablet disponuje 6,2palcovým LCD displejem. I když by se mohlo zdát, že na takto velký displej je to velmi malé rozlišení, na škodu to vůbec není. Ba naopak, malé rozlišení je jedním z důvodů, proč tento v celku malý tablet rozjede i hru typu DOOM nebo TES V: Skyrim.

Dále má tablet na přední straně hned dvě věci. Jednak senzor jasu a jednak dva přední reproduktory, které kvalitou zvuku rozhodně neurazí. Ovšem ve vlaku nebo obecně na cestách tablet stejně buď neuslyšíte, nebo nebudete chtít někoho rušit, takže raději využijete 3,5 mm jacku na horní straně tabletu.Tam se krom toho nacházejí ovládací tlačítka (Power button, hlasitost), slot pro herní kartu, a výstupní otvor chlazení.

Po stranách tabletu už nic zajímavého není, nacházejí se zde totiž kolejnice pro ovladače. Ovšem i když kolejnice jako takové zajímavé nejsou, celkový koncept nacvaknutí ovladačů na tablet je dle mého názoru geniální. A naopak, když nic hrát nechcete, nebo chcete mít ovladače oddělené a tablet použít jen jako vzdálený displej, je z něj zase jen to, tablet. Pro tento režim je na zadní straně konzole šikovně umístěná nožička, o kterou lze tablet opřít. Pod ní se také nachází další slot, tentokrát pro klasickou microSD kartu pro rozšíření úložiště. A nebojte se, tento stojan jen tak nezničíte, je totiž nacvakávací, čili pokud ho vyloženě nezlomíte, nemusíte se o něj bát.

Další věcí, která se nachází na zadní straně, jsou díry pro přísun vzduchu pro chlazení. Výhodou u nich je to, že to nejsou příliš velké mřížky, jako je tomu na horní straně, a tak ničemu nevadí. Celkově je tento systém chlazení velmi dobře vymyšlený, jelikož jak vestoje, tak v docku, tak v ruce má tablet vždy volný přísun vzduchu, a nedochází tak k přílišnému přehřívání.

Poslední věcí, kterou tablet disponuje, je USB-C konektor. Na spodní straně se nachází jen a pouze z toho důvodu, aby byl tablet možný zasunout do dockovací stanice nastojato. Aby se ovšem konektor nepoškodil, nebo naopak druhá strana v doku neulomila, jsou kolem portu dvě prohlubně, které pomohou navést tablet na správnou pozici při zasouvání. V tomto ohledu jsem byl sám rád, že se nemusím bát, že bych konektor omylem zlomil nebo poškodil. Samozřejmě, jelikož se jedná o herní konzoli především pro mladší uživatele, jistá odolnost vůči neopatrné manipulaci je jen na místě.

Ovladače – joycony

Řeč musí přijít i k samotným ovladačům. Ty jsou, stejně jako konzole samotná, z plastu. Nicméně jsou také velmi odolné, nevržou, ani nemají žádnou jinou designovou vadu. Na ovladačích nalezneme klasickou sestavu tlačítek a joysticků, s drobnou výjimkou rozložení. Na rozdíl od klasických ovladačů pro Playstation nebo Xbox, zde má levý ovladač prohozenou pozici tlačítek s joystickem. K tomu zde nalezneme poněkud raritu, a to na spodní straně levého Joyconu. Tam se totiž nachází tlačítko pro screenshot. I když by asi bylo poněkud složitější vymyslet kombinaci tlačítek, která by screenshot zajistila, dedikované tlačítko je rozhodně kuriózní volba.

Podobně jako tomu bylo u originální Wii konzole, i zde ovladače slouží především pro ovládání virtuálních předmětů. Jelikož jsou joycony vybaveny gyroskopem a akcelerometrem, je tedy možné s nimi napodobit téměř jakoukoliv akci. Pro tento typ ovládání se na ukázku skvěle hodí hra 1-2 Switch, která obsahuje několik miniher, díky kterým lze joycony vyzkoušet. Není to ovšem jen o zmíněných dvou senzorech, ty přece jen byly i ve starých Wii ovladačích. Novinkou je zde haptická odezva, díky které joycony nabyly nový potenciál. Skvěle to lze vidět na příkladu hry odemčení sejfu, kdy hráč doslova musí poznat rozdíl mezi silou odezvy, aby mohl patřičně točit Joyconem a sejf otevřít.

Důležitým doplňkem joyconů jsou také LED diody. Ty totiž slouží k identifikaci jednotlivých ovladačů, respektive podle počtu rozsvícených diod (od 1 do 4) určují číslo hráče, který dané ovladač/e drží v ruce. Na jeden Switch lze totiž spárovat až 8 ovladačů, přičemž tato funkce se dá využít u her, které využívají split-screen.

Poslední věcí, kterou pro změnu disponuje pravý Joycon, je infračervená kamera. Ta zůstala takřka rok od vydání konzole prakticky nevyužitou, a pořádný vývoj využití pro ni začal právě přibližně před půl rokem. Tato kamera nejen že dokáže mapovat a sledovat pohyb a tvar předmětů, je dokonce schopná určité detekce tepla. Existuje tak například virtuální verze Kámen, Nůžky, Papír, kterou lze hrát pomocí právě tohoto Joyconu. Tato kamera je také nezbytnou součástí Nintendo Labo.

Nedílnou součástí joyconů jsou popruhy, které lze jednoduše nasunout na ovladače, stejně tak jako se ovladače nasouvají na tablet samotný. Tyto popruhy slouží ke dvěma účelům, jednak k lepšímu uchycení ovladačů na ruku a jednak se na nich nacházejí dvě další tlačítka, která lze využít, právě pokud jsou joycony sundány z konzole.

Dok

Důležitou součástí balení u Nintendo Switch je dockovací stanice. Ta totiž slouží jako brána mezi přenosným tabletem a klasickou televizní konzolí. Dockovací stanice ale není jen kus plastu, do kterého tablet odložíte, zapnete televizi, a pokračujete ve hraní. Krom standardních portů pro připojení displeje, napájení a jiných periferií (konkrétně HDMI, USB-A a USB-C), se v ní nachází samostatná základní deska. Ta slouží primárně k přetaktování konzole, aby byla schopna vyvážit zvýšené nároky na výkon vzhledem k připojení k mnohonásobně většímu displeji.

Po designové stránce se také jedná o promyšlený kus příslušenství. Nejen že dok působí elegantně a manipulace je dost jednoduchá, ale díky zadnímu prostoru pro kabely a odklopitelnému krytu konektorů si lze dokonce přizpůsobit kabely tak, aby konzole tvořila designový prvek hned vedle vaší televize. Co se zapojení tabletu týče, k bezpečnější manipulaci uvnitř doku slouží výsuvný panel s výstupky, které pasují do dříve zmíněných prohlubní. Tento systém chrání konektor USB-C, který jako jediný slouží k propojení konzole a doku.

I zde ale musím podotknout drobný nedostatek. Konkrétně ten, že i když konektor zničit víceméně nelze, o displeji už se to říci nedá. Pokud totiž uživatel bude zasouvat konzoli do doku, a při tom ji až do konce sune přes okraj doku, riskuje tak poškrábání displeje. To ale není takový problém, stačí na přední okraj umístit například hadřík z mikrovláken, který displej při zasunutí konzole ochrání.

Grip

Zajímavým doplněk balení je mimo jiné také držák na joycony, který slouží pouze pro jediný účel. Pokud na něj totiž uživatel nasadí ovladače, rázem má v ruce „klasický“ ovladač, na který je zvyklá většina konzolových hráčů. A i když výsledek s nasazenými ovladači vypadá poněkud „krabicoidně“, svému účelu to poslouží.

Displej

Displej tabletu má rozlišení 1280 x 720. Jedná se o typický LCD panel, který je překrytý, k mému údivu, plastem. Kvůli tomu se tak projevují problémy s poškrábáním v případě vkládání do doku. Podporuje také multi-touch, není to ale podstatná funkce, jelikož na tablet samotný u některých her ani nesáhnete, natož více než jedním prstem.

Bohužel plastový povrch přináší řadu dalších nevýhod. Tou další je špína, respektive rychlost, jakou se povrch tabletu zapatlá. Tento fakt se pojí s tím, že jakmile jsou jednou na displeji otisky prstů nebo jiné mastné fleky, velmi těžko se dostávají dolů. A jelikož je displej pokrytý plastem, není herní obsah moc vidět na přímém slunci. Naštěstí proto tablet disponuje senzorem, který podle potřeby upravuje intenzitu jasu. Nezachrání to sice úplně nečitelnost displeje, rozhodně to ale pomůže.

Výkon

V této kategorii konzole může jen zářit. Pod krytem tabletu totiž pracuje hardware ze SoC série Tegra od společnosti Nvidia, která byla vyvinuta primárně pro mobilní zařízení, jako například telefony. Konkrétně se jedná o spolupráci čtyřjádrového procesoru Cortex A57 s taktem 1,02 GHz, a grafického čipu s 256 jádry a taktem 307,2 MHz. Pokud je tablet zapojený v doku, přetaktovaný grafický čip běží na taktu 768 MHz. Jedná se tedy o více jak dvojnásobný výkon při zapojení do doku. Tato herní sestava čipů nese od Nvidie označení Tegra X1.

Dále pak tablet využívá 4 GB operační paměti, a 32 GB interního úložiště. To je, jak jsem již zmínil, rozšiřitelné pomocí microSD karty.

Tablet také využívá speciální API „NVN“, podobnou například API Vulcan. Ta má vcelku jednoduchý seznam úkolů, a to jednak umožnit vývojářům lepší možnosti při vývoji her přímo pro NS, a také pomáhá se zvládáním vytížení při hraní her, kdy část zátěže přenáší z CPU na grafický čip. Tyto optimalizační kroky jsou důvodem, proč může NS při své velikosti umožňovat hrát i velké herní tituly bez ztráty hvězdy.

Specifikace

  • Procesor: Osmijádrový procesor (4x ARM Cortex-A57 + 4x ARM Cortex) s taktem 1,02 GHz
  • Grafický čip: Tegra X1
  • RAM: 4 GB
  • Úložiště: 32 GB, s možností rozšíření až o 2 TB
  • Displej: 6,2″ LCD displej s rozlišením 1280 x 720 (237 ppi)
  • Rozměry: 203,1 x 102 x 13,9 mm (tablet), 239 x 102 x 13,9 mm (tablet s ovladači)
  • Váha: 398 gramů (s ovladači)
  • Baterie: 4 310 mAh (tablet), 525 mAh (joycony)
  • Operační systém: Nintendo Switch system software
  • Konektivita: USB-C , wifi 802.11 a/b/g/n/ac, Bluetooth 4.1

Herní zážitek

Konzole u televize

Jednou z možností, kvůli které se opravdu dá mluvit o herní konzoli, a ne o herním tabletu, je hrát na Nintendo Switch takříkajíc u televize na gauči. Nebo u monitoru na stole. Co se týče typu displeje, který si uživatel vybere, zde není žádné omezení. Stačí jen HDMI konektor. Následně pak stačí zasunout Switch do dockovací stanice, a můžeme hrát.

A už u toho dokování přichází první, neskutečná výhoda. Switch se totiž při dokování dokáže přetaktovat. Od tohoto faktu by asi všichni uživatelé očekávali, že pár vteřin potrvá, než se obraz z tabletu zobrazí na monitoru/televizi. Opak je ale pravdou. V momentě, kdy Switch zapojíte, se téměř okamžitě obraz přepne na vzdálený displej, a vy tak ani nestačíte odpojit ovladače, a už můžete v klidu pokračovat s hraním.

Dalším důležitým bodem, který je v tomto směru dosti logický, je využití gripu. Jelikož klasické konzole využívají jako primární ovládací prvek ovladač, i Switch v tomto ohledu není jiný. Při zakódování tedy prakticky transformujete jednoduchý malý tablet v plnohodnotnou domácí herní stanici, a z ovladačů (s použitím zmíněného gripu) máte najednou plnohodnotný ovladač.

Poslední výhodou, kterou nemusí využít všichni uživatelé, nicméně ji to nedělá o nic méně podstatnou, je kompatibilita. Je logické, že Switch bude kompatibilní se standardním dokem od Nintenda, který je součástí balení. Ovšem fakt, že Switch někoho jiného bude ve vašem doku fungovat úplně stejně, už tak samozřejmý není. Když například svůj Switch někde necháte, nebo na něm prostě nemáte tu hru, kterou si chcete se svými přáteli zahrát, stačí vám, aby někdo jiný zapojil svůj Switch, a efekt bude stejný.

Přenosná herní konzole

Originalita Nintendo Switch přichází v momentu, kdy už doma u televize hrát nemůžete, ale čeká vás třeba hodinová cesta s vlakem. V ten moment prostě odpojíte tablet od doku, nasadíte joycony, a vezmete si ho s sebou na cesty. A naopak stejně jako při zapojení do doku zvládne tablet díky přetaktování Stream do většího monitoru bez ztráty herního výkonu, v přenosném módu také neztratíte plynulost hraní.

Hry

Některé věci se u herních konzolí nemění. A tak stejně jako před několika lety se do starých DS konzolí strkaly malé diskety, i zde ještě nalezneme přenosné médium. Konkrétně se jedná o malé, proprietární karty, velké asi jako standardní SD karty, ovšem o něco tlustší. Jediný rozdíl mezi starými disketami a těmito kartami je ten, že tyto nové karty se prodávají na jejich rozměry v až komicky velkých obalech.

 

Tyto karty ale naštěstí nejsou jediným způsobem, jak si hry zakoupit. Dají se také pořídit přes takzvaný Game Store. Tam se dají nalézt nejen ty samé hry, které by jste normálně zakoupili v kartové podobě, ale také plno dalších, menších her. Výhodou těchto elektronických licencí je fakt, že nemusíte mít u sebe příslušnou „SD“ kartu, bez které byste jinak hru nespustili.

Výdrž

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou bych u této přenosné konzole očekával, je dlouhá výdrž. A toho se tu hráčům naštěstí opravdu dostane. Baterie tabletu má kapacitu 4310 mAh, a s předpokladem, že na cestách máte zasunuté joycony do tabletu, vám switch při vyšší náročnosti vydrží kolem 3-4 hodin.

Pro mnohé by to mohlo být nedostatečné, obzvláště na delší cesty. Ovšem vezmu-li v potaz, že konzole zvládá poměrně bez problému zátěž velkých herních titulů, je výdrž delší než 2-3 hodiny docela obdivuhodným výsledkem.

Nabíjení ovladačů

Celkem kuriózní záležitostí, která si myslím zaslouží vlastní odstavec, je nabíjení joyconů. Jelikož nemají žádný port pro kabel (ani micro-USB ani USB-C), není hned zřejmé, jak se nabíjejí. Pro mě bylo další logickou myšlenkou nabíjení přímo pomocí konzole, tedy v momentě, kdy jsou joycony nasazeny na tablet, při hraní se zároveň dobíjejí. Tato informace ale byla pozoruhodně těžce získatelná, a Nintendo se jí zrovna příliš nechlubí. To je ale podle mě škoda, jelikož je to mnohem příjemnější alternativa k trojnabíjení jak tabletu, tak každého ovladače zvlášť.

Multiplayer

Úžasnou kapitolou konzole je multiplayer jako takový. Už jen fakt, že na jeden tablet lze spárovat 8 ovladačů, otevírá dveře do světa mnoha možností, od závodních her po akční hry. Nejen joycony ale mají tuto výhodu. Lze také uspořádat takovou herní seanci, při které mohou být až 4 tablety připojeny na jednu síť, a provozovat multiplayer například u hry Mario Kart.

I zde se ale objevuje určité absurdum. A to přímo ze strany Nintenda, které právě třeba u hry Mario Kart a dalších her, místo aby plně využilo potenciál 4 displejů, prostě udělá ze hry split-screen na všech zařízeních. Na jednom zařízení normální, na 2 nebo až 4 zařízeních poněkud bizarní rozhodnutí. Rozhodně je to škoda, protože si tím vlastně odporují, vyzdvihují-li potenciál propojení konzolí a současně tento koncept vůbec nevyužijí. Naštěstí se najdou i takové hry, které tento režim využívají velice dobře. Mezi ně patří například Shell Shocked Deluxe nebo Banana Split.

Shrnutí a verdikt – Nintendo Switch

Nintendu se musí nechat, se že jim podařilo vymyslet vskutku pozoruhodnou konzoli. I když její koncept nevychází odnikud, je to stále lepší pokus o konzoli než předešlý Wii U. Díky rozsáhlým možnostem používání a vysoké mobilitě se Switch těší rozsáhlé popularitě, a dle mého názoru zasloužené. Celkově hodnotím konzoli velice kladně, především kvůli výkonu, možnostem použití jak doma, tak na cestách, a výdrži. Je zde i pár přešlapů, především v principu fungování některých her či aplikací, ale ty se v celkovém obrazu věci ztratí.

Za zapůjčení Nintendo Switch pro účely této recenze děkujeme obchodu Alza.cz, kde jej můžete zakoupit.

reklama
reklama

Tomáš Hubka

Student IT, notorický hráč her jak na počítači tak na mobilu, nadšenec do mobilních aplikací a fanoušek seriálů.

Komentáře

Zdeněk Beran

18. 2. 2019, 20:43

„Co se týče displeje, tablet disponuje 6,2palcovým LCD displejem. I když by se mohlo zdát, že na takto velký displej je to velmi malé rozlišení, na škodu to vůbec není.“ ??? Kde je zmínka o rozlišení?

Milan Walter

17. 2. 2019, 10:30

Do kapsy určitě není 🤣

paratko 2323

16. 2. 2019, 21:37

jů Alzík!🤣❤

Dotekománie.cz

Přidat komentář

Pro komentování se musíte přihlásit