DJI Mavic Air – vzhůru do nebes recenze

Drony se již pomalu stávají běžnou záležitostí, přičemž rok od roku jsou dostupnější a zároveň stále s vyšší kvalitou nahrávky. Také se neustále zmenšují. Hlavním lídrem v této oblasti je společnost DJI, která má s výrobou dronů již bohaté zkušenosti. Zatímco ještě před pár roky jsme se museli spoléhat na velké drony Phantom, dnes tu máme i mnohem menší modely. A právě v dnešní recenzi se podíváme na nejnovější model DJI Mavic Air.

Konstrukce

Celý dron s veškerým příslušenstvím se prodává ve vcelku velké krabici, přičemž pouze asi její třetinu zabírá samotný dron. Osobně mě při prvotním rozbalováním udivilo, jak je vlastně celý dron maličký a skladný.

Velmi potěší vcelku obsáhlé balení základní verze, kde samozřejmostí je líbivý pevný obal na dron, sada náhradních vrtulí, sada ochranných oblouků pro létání v interiéru, dálkový ovladač se sadou konektorů (Lighting, microUSB a USB-C), kabel USB-C 3.0 a nakonec baterie s nabíječkou. V prodeji je také tzv. Fly More Combo, kde navíc dostanete dvě baterie a powerbanku k tomu.

Samotná konstrukce Mavic Air je skládací a je nutné si nejprve najít, jak správně dron složit a rozložit. Pokud budete trpělivější a nebudete chtít dron hned rozložit jako já, tutoriál v příslušné aplikaci DJI vám to ukáže. Před každý vzlétnutím je také nutné sundat krytku kamery na gimbalu, což ji při přepravě ochraňuje.

Baterie se pak umisťuje zespod zařízení a lze ji jednoduše vycvaknout a vyměnit za jinou. Na zadní straně drona se pod krytkou nachází slot na paměťovou kartu microSD a také konektor USB-C. Přenos dat do počítače je tak velmi rychlý.

Nemusíte ale spoléhat jen na paměťové karty, Mavic Air nabízí i 8GB vnitřní úložiště. To oceníte především v situacích, kdy třeba omylem zapomenete paměťovou kartu (ačkoliv kartu nemusíte nutně vyndavat, občas je to pohodlné řešení, jelikož nemusíte vůbec zapínat dron k přenosu dat).

Na těle drona je krom hlavního snímače na gimbalu umístěno dalších šest fotoaparátů, které brání nárazu do překážek. Ty nalezneme vždy po dvojici a to vpředu, vzadu a vespod. Dva jsou z důvodu výpočtu hloubky. Při výpočtu vzdálenosti od země se navíc spoléhá také na další dvojici infračervených senzorů vespod. Zapnout v nastavení lze také ignorování dat z těchto senzorů, což je ale samozřejmě více nebezpečné.

Než vůbec začnete takový dron zkoušet, je nutné si nastudovat veškerá pravidla, kde se s daným dronem dá létat. Samozřejmostí je nelétat v okolí letišť a jiných chráněných objektů. Pokud jste si chtěli třeba zalétat nad Prahou nebo v okolí jiných památek, máte také smůlu. Je také nutné vždy dron při létání na obloze vidět. Kompletní pravidla a mapu, kde lze létat, naleznete třeba zde. Hovořím zde o pravidlech v Česku, v každé zemi se mohou lišit.

Letíme!

Jakmile jsem s dronem poprvé vzlétl, byl to hukot. A to doslova. Na tak malý přístroj jsem nečekal takový hluk. Velice mě překvapilo, jak dokáže právě tak malý dron ustát vcelku silný vítr. Záběry z něj jsou i přesto velmi stabilní. Z počátku doporučuji pro začátečníky trochu nastudovat ovládání. Hlavní doménou jsou dva joysticky na ovladači, které se ovládají opravdu velmi dobře a dokáží rozpoznat i různou citlivost. Přesto, že jsem dříve slyšel, jak je ovládání drona náročné, již po pár minutách jsem dokázat vcelku slušné létat.

Samotný ovladač je velmi důmyslně vymyšlen. Jeho joysticky lze odmontovat a schovat do jeho těla, jak můžete vidět na obrázku níže. Díky tomu je pak skladnější. Ovladač má také integrované nožičky pro umístění vašeho telefonu, přičemž konektory sloužící k propojení jsou vyměnitelné. Na výběr máte z USB-C, microUSB a Lightning.

Pro začátek nahrávání videa slouží tlačítko na horní straně (na pozici tlačítek L1/LB na herních konzolích) a zde je také umístěno posuvné kolečko, kterým regulujete sklon kamery. Na druhé horní straně je tlačítko pro vyfocení snímku a pak jedno nastavitelné.

Na přední straně u joysticků se pak nachází tlačítko pro zapnutí, přistání a přepínání do režimu Sport. Telefon pak slouží především jako hledáček, zobrazuje ale i mnoho dalších užitečných informací a nastavení. O tom si ale povíme až v části o samotné aplikaci DJI.

K ovladači se váže také část jeho propojení s dronem. To oproti předchozím generacím zajišťuje pouze obyčejná WiFi na pásmu 2,4 GHz. Oproti dřívější rádiové frekvenci je dosah horší. Sám jsem i v přírodě, kde není v okolí prakticky žádná WiFi síť, při letu občas narazil na hlášky o tom, že připojení k dronu slábne, a tak jsem se radši vždy vrátil o kousek zpět. Maximální dosah činí 4 kilometry, což si nejsem úplně jistý, zda je reálné. Na takovou vzdálenost jsem se již nedostal i z legislativních důvodů.

Trochu škoda, že ovladač se dobíjí skrz microUSB, ačkoliv dron se k počítači připojuje přes USB-C. Ocenil bych i u ovladače dobíjení přes USB-C.

Jak dlouho?

Výrobce udává maximální výdrž baterie 21 minut. V praxi jsem ale létal ve vzduchu kolem 16 minut. Poté začne dron pípat, že je nutné se vracet zpět na zem. Nějak jsem neriskoval a radši jsem vždy pípání poslech a vrátil se. Do 20 minut by se ale asi šlo dostat, jen je to trochu risk. Výdrž je ale samozřejmě také závislá na tom, jak rychle se s dronem pohybujete a jak silný vítr musí kompenzovat.

Výdrž zajišťuje akumulátor o velikosti 2375 mAh a nabíjení probíhá přes vlastní specifický adaptér. Potěší fakt, že adaptér má na svém těle dvě USB, lze s ním dobíjet třeba mobil. Je dobré mít alespoň dvě baterky. Nabíjení trvá necelou hodinu. Nejprve se tedy proletíte s jednou baterií, tu dáte pak hned do nabíječky a letíte s druhou. Poté si dáte něco málo přes půl hodiny pauzu a můžete zase létat. Alespoň takto jsem to aplikoval.

Fotoaparát

Obrazovou kvalitu zajišťuje CMOS snímač o velikosti 1/2,3 palce s úhlem záběru 85 stupňů. Clona činí v tomto případě f/2,8. To vlastně vůbec nevadí, protože se v Česku za tmy stejně nesmí létat. Nahrávat videa lze maximálně ve 4K při 30 snímcích za sekundu s datovým tokem 100 Mbps, anebo ve Full HD při 120 snímcích za sekundu. Fotit lze maximálně v rozlišení 12 MPx a to jak do formátu JPEG, tak do RAW.

Výsledná videa jsou jedním slovem výborná. Kvalita je opravdu skvělá a při nahrávání ve 4K je na video radost pohledět, vysoké rozlišení zde rozhodně dává smysl. K zahození rozhodně není ani nahrávání ve FullHD při 60 snímcích za sekundu, získáte zase velmi plynulé záběry, které můžete třeba zpomalit v post-produkci.

Pochválit musím především stabilizaci, při letu i vyšší rychlostí jsou záběry opravdu krásně plynulé. Fotografiím v rozlišení 12 MPx také není moc co vytknout. Fotky jsou ostré, detailní a barvy věrné. Potěší možnosti nastavení, manuálně lze volit hodnotu ISO, rychlost závěrky a expozici. Nastavit lze samozřejmě vyvážení bílé a jsou k dispozici různé barevné filtry.

Z dalších funkcí mě nejvíce zaujala možnost ActiveTrack, která dokáže sledovat objekty jako třeba auto nebo člověka. Nechal jsem tedy dron sledovat mě a výsledek byl překvapivě dobrý. Mavic Air mě při chůzi následoval a také dokázal natočit plynule kameru, abych byl stále v obraze. Dron lze dokonce ovládat různými gesty.

Další záběry, pěkná ukázka, co všechno dron dokáže:

Aplikace

Aplikace k propojení s dronem se jmenuje DJI Go 4. Testování probíhalo celou dobu na platformě iOS, kde funguje naprosto spolehlivě a bez problémů. Hned po prvotním spuštění a vložení telefonu do ovladače se ihned objeví krátký tutoriál a zvolení, zda máte ovladač nebo chcete ovládat dron pouze telefonem. Já volil vždy první možnost.

Poté je vždy zkontrolována verze firmwaru a popřípadě provedena aktualizace, která nezabere moc času. Před každým letem aplikace zkontroluje, zda je vše v pořádku. Tím mám na mysli například teplotu baterie, signál GPS nebo správná kalibrace kompasu. Právě poslední věc jsem musel před prvním letem provést.

Poté se vám již otevře rozhraní, kde na pozadí vidíte obraz z fotoaparátu drona a spoustu ovládacích prvků. Asi nejdůležitější je indikátor stavu baterie, což je zelená čára v horní části. Přímo na ní je vyznačen stav, kdy je již nutné se vracet zpět (označeno písmenem H). Pak zde nalezneme další nezbytné údaje a nastavení.

Samotná aplikace DJI Go 4 ale umí krom ovládání drona také přenášet videozáznam do vašeho telefonu a ty pak můžete rovnou upravovat. Editor videa je základní, umožňuje oříznout klip, přidat hudbu nebo text. Apka vám také automaticky občas nějaké to video sestříhá. Nejedná se ale o plnou kvalitu videa.

Zhodnocení DJI Mavic Air

DJI Mavic Air je opravdu povedený stroj. Přesto se najde pár detailů, které mu lze vytknout. Nejvíce asi nepotěší komunikace ovladače a dronu přes WiFi, což má za následek občasné potíže se signálem. Na druhou stranu dron je opravdu velmi kompaktní a na svoji velikost se dokáže ve vzduchu udržet překvapivě stabilně. Velkým plusem je celá řada senzorů bránící nárazu do překážek.

Obrazová kvalita je výtečná a pro běžného uživatele více než dostačující. Potěší široké možnosti nastavení, focení do formátu RAW nebo další chytré funkce jako sledování objektů, což funguje velmi dobře. DJI Mavic Air se prodává za cenu od zhruba 22 tisíc korun. To je vcelku vysoká částka pro lidi, co si chtějí s dronem jen tak vyhrát. Pro ně by určitě mohl stačit levnější DJI Spark. Mavic Air je totiž už na půl cesty k profesionálnímu dronu. A tomu odpovídá i cena .

Klady

• kvalitní záznam videa
• možnost sledování objektů
• velmi skladný dron

Zápory

• horší dosah kvůli WiFi připojení
• ovladač je nutno nabíjet starším microUSB
• drahé příslušenství

Domů » Recenze » DJI Mavic Air – vzhůru do nebes [recenze]

Miroslav Růžička

Redaktor a moderátor na našem YouTube kanálu a nadšenec do moderních technologií, který na našem webu působí již od roku 2013. Mobilní telefony ho ale zajímají již od dětství.