Zdroj: JURSKÝ PARK (1993). Snímek obrazovky z filmu.
Domů » Články »
Trh s IT lidmi prochází největší proměnou za posledních 15 let. Média píší o konci zlatého věku programátorů, ale skutečnost je mnohem komplexnější. Nejde o úpadek, ale o přerod. A ten odhaluje slabiny i příležitosti, ve firmách, ve vzdělání i v samotném způsobu, jak přemýšlíme o práci v IT.
Trh se mění rychleji, než stíháme přepisovat LinkedIn profily. AI, ekonomické zpomalení i přebytek juniorů roztočily nové kolo selekce a české IT se ocitlo na prahu dospělosti.
Když jsem četl článek na E15 o zlatém věku programátorů, musel jsem se pousmát. Protože z praxe vím, že IT neumírá, jen dospívá. Média ráda používají silná slova, ale realita je složitější. Ano, něco se mění. A mění se toho opravdu hodně. Ale nejde o konec IT, ani o kolaps pracovního trhu. Jde o přirozenou transformaci, a ta má jasné příčiny i důsledky. Jako zakladatel IT agentury SiVe, která denně stojí mezi firmami a kandidáty, vidím problém trochu jinak.
Přebytek juniorů není důkazem, že IT končí. Je to důkaz, že se trh stal náročnější
Nedávno mi volal vývojář, který po dvanácti letech v oboru nedostal pozvánku ani na jeden pohovoru. „Nechápu to,“ říkal. „Všechno, co umím, se teď dělá přes AI“. A právě tady začíná ten problém. Ne v tom, že IT by bylo mrtvé, ale v tom, že se mění pravidla hry a role, které kdysi zaručovaly jistotu, dnes už nestačí.
Podle dat CzechInvestu dnes v Česku chybí kolem 20 000 IT specialistů, ale přes 60 % absolventů v oboru jako frontend či QA práci nenajde do šesti měsíců po kurzu. To jasně ukazuje, že problém není nutně v nedostatku lidí, ale v jejich zaměření a připravenosti.
Rychlokurzy, bootcampy a online školy během posledních pěti let vyprodukovaly tisíce lidí, kteří se chtěli svézt na vlně „zlatého věku IT“. Jenže firmy nepotřebují armádu juniorů. Potřebují experty, kteří rozumí komplexním systémům, umí vést projekty, rozumí bezpečnosti, cloudu, datům.
Juniorské pozice jsou přeplněné a konkurence obrovská, zatímco na seniorní role se stále shání lidé těžko. Média to prezentují jako útlum. Ale realita je jiná: trh se vyprofiloval. Už není otevřený všem, kdo si projdou kurzem. Vyžaduje specializaci, praxi, schopnost se adaptovat. Osobně to nevnímám jako úpadek, ale jako dospívání oboru.
Je fér ale dodat: před 20 lety nebyla cesta do IT jednodušší. Naopak, přístup ke zdrojům byl omezený. Knihy vydávala Grada, kurzy byly drahé a těžko dostupné, internetová komunita byla v plenkách. Dnes je situace pro změnu opačná, začít je snadné, informací je všude nadbytek, dokonce i AI může fungovat jako tutor. Proto logicky stoupla laťka. Vstoupit do IT dnes není těžší, ale prosadit se mezi tisíci lidí už ano.
Tehdy se neřešily certifikáty ani AI nástroje. Kdo chtěl být dobrý, musel si cestu doslova vydřít. Dnes je přístup k informacím jednodušší než kdykoli dřív, ale disciplína zůstává stejně vzácná.
AI nebere práci, ale maskuje průměrnost. Je to filtr, který oddělí průměr od skutečné hodnoty
Umělá inteligence se stala rychlým katalyzátorem změn. Rutinní úkoly, generování kódu, základní testy, jednoduché analýzy, dnes zvládne AI rychle a levně. Ano, tím pádem už firmy nechtějí platit za dělníka na kódování. Na některých projektech už dnes vidím týmy, kde jeden senior s AI nahradí tři klasické vývojáře. Jenže AI nedokáže nahradit seniorní pohled, architekturu, rozhodnutí o tom, jak poskládat systém, aby fungoval a byl bezpečný.
Podle studie McKinsey z roku 2024 ztratí do pěti let až 30 % IT pozic rutinní charakter, nahradí je AI asistenti. Zároveň ale vznikne přibližně stejný počet nových rolí s vyšší odpovědností a mezioborovým přesahem.
Programátor, který si vystačil s tím, že „něco napsal“, je dnes snadno nahraditelný. Ale expert, který AI používá jako nástroj, má hodnotu vyšší než kdy dřív. Tedy, AI nevnímám jako zánik pro IT profese, ale resetem jejich obsahu. Hodnota se pomalu přesouvá od rutiny k rozhodování a odpovědnosti.
IT se profesionalizovalo. To, co dřív stačilo, dnes už ne
V devadesátkách a nultých letech byl IT specialista tak trochu kouzelník. Stačilo, že uměl kódovat, a stal se hvězdou firmy. Jenže dnes je IT tvrdý profesionální byznys, kde se řeší SLA, compliance, kyberbezpečnost, integrace, dopady do byznysu. Nestačí být introvertní programátor v rohu. Je třeba umět komunikovat, vysvětlovat, vyjednávat.
Firmy už nehledají jen techniky. Hledají partnery. Lidi, kteří rozumí technologii i byznysu. A tady je mnohdy kámen úrazu; spousta lidí z IT se zastavila na půl cesty. Umí kód, ale neumí komunikaci. Umí SQL, ale neumí vysvětlit, proč je daný návrh pro byznys důležitý. A to je dnes problém větší než nedostatek technických znalostí.
Co z toho plyne pro agentury?
Je fér přiznat, že část viny nenesou jen kandidáti, ale i my samotné agentury. Mnohé místo kvality vsadily na kvantitu. „Kobercové nálety“ na LinkedInu, spamování stovek lidí, povrchní hovory. To všechno zničilo reputaci recruitmentu. IT komunita si toho všímá. A když pak kandidáta osloví dvacetiletý nováček bez zkušeností, který nezná kontext ani roli, není divu, že o spolupráci nestojí. Naštěstí vidím, že se to pomalu mění. I mezi agenturami přibývá těch, které investují do kvality, dělají skutečné konzultace a vrací recruitmentu lidský rozměr.
Pokud má recruitment nadále fungovat, musí se vrátit ke konzultantské roli:
1. Konzultace místo distribuce CV
Už dávno se tahle hra nehraje tím, že pošlete jen životopis. Naše role je pomoci klientovi ujasnit si, co opravdu potřebuje, jestli seniorního architekta, nebo mid-level vývojáře s podporou AI nástrojů. Musíme se stát partnerem, který přinese řešení, ne katalogem lidí.
2. Reskilling a upskilling
Juniory nelze nechat plavat. Pokud se nepřeškolí, skončí mimo obor. Agentury by měly aktivně pomáhat s reskillingem, například směrem k QA, DevOps nebo datovým rolím. U seniorů je klíčové upskilling, AI, cloud, bezpečnost. Kdo nezvládne adaptaci, propadne se ve stínu silnějších,
3. Budování komunit expertů
Firmy dnes nehledají „kohokoliv“. Hledají přesné specialisty. Agentura, která má kolem sebe komunitu ověřených expertů, je neocenitelná. Není to o množství, ale o kvalitě. Kdo dokáže dodat špičku, přežije. Kdo zůstane u masového přístupu, skončí.
Zlatý věk programátorů neskončil proto, že by IT vyhořelo. Skončil proto, že se změnilo, co znamená být programátor. Není to tedy už profese dostupná každému, kdo si otevře online kurz. Je to profese, která vyžaduje kombinaci technické hloubky, schopnosti využít nové nástroje (AI), a především lidských dovedností – komunikace, spolupráce, leadershipu.
Pro jednotlivce to znamená: nestačí se naučit jeden jazyk. Je třeba učit se celoživotně, posouvat se k architektuře, kontextu a odpovědnosti. Pro firmy to znamená: nemohou hledat „jen levného programátora“. Musí hledat partnery. A pro agentury to znamená: role se posouvá od zprostředkovatele k průvodci.
Článek na E15 měl v jednom pravdu; „zlatý věk“ skončil. Ale ne proto, že by IT upadalo. Proto, že se změnila definice hodnoty. Dnes už nestačí být někým, kdo umí napsat kód. Hodnota je v tom, kdo dokáže využít technologie k reálnému dopadu a hlavně, kdo umí být partnerem.
A kdo tohle pochopí, ať už jednotlivec, firma, nebo agentura, ten nebude mluvit o konci. Bude mluvit o nové éře, která je náročnější, ale taky mnohem zajímavější.
Kam se české IT musí posunout dál
Když se podíváme na český IT trh v číslech, zjistíme zajímavý paradox. Podle dat ČSÚ a Eurostatu je Česko dlouhodobě nad evropským průměrem v počtu IT pracovníků na obyvatele, ale zároveň patří mezi země s nejnižším podílem lidí, kteří se kontinuálně vzdělávají v rámci oboru. Tedy, máme hodně lidí v IT, ale málo z nich se skutečně posouvá.
K tomu se přidává fragmentace. Univerzity produkují teoretiky bez praxe, soukromé kurzy zase absolventy s úzkou specializací a bez kontextu. Firmy přitom potřebují lidi, kteří zvládnou kombinaci obojího. Agentury často jen přeprodávají CV, aniž by skutečně investovaly do kvality nebo vzdělávání svých lidí.
Přesto nelze přehlédnout pozitivní výjimky. Firmy jako Kiwi, STRV nebo Productboard dokazují, že když se spojí kvalitní leadership, otevřená kultura a prostor pro růst, dokážou české týmy fungovat světově.
Tohle je jádro problému. Všichni jsou součástí systému, ale málokdo spolupracuje.
Pokud s má české IT pohnout dopředu, potřebuje změnu přístupu; ne v technologiích, ale v lidech a procesech. Vzdělávací systém musí být praktičtější a více spolupracovat s firmami. Firmy by měly víc investovat do interního rozvoje místo nekonečného hledání hotových seniorů. Ti jednou dojdou, ať už tím, že si je přebere konkurence, nebo zkrátka vymřou. A agentury by měly být kurátory trhu, tedy aktivně pomáhat s reskillingem, mentoringem a kariérním růstem. To, co dnes často chybí, není jen know-how, ale i dlouhodobá strategie práce s talenty.
Jestliže jsme před deseti lety žili v době, kdy se o IT mluvilo jako o „eldorádu“, dnes vstupujeme do doby zralosti. Není to méně vzrušující období, je jen víc odpovědné. A pokud to český IT ekosystém zvládne, může se stát jedním z nejodolnějších a nejinovativnějších v Evropě. Pokud ne, hrozí nám, že se z role technologických tvůrců staneme pouhými odběrateli hotových řešení ze zahraničí.
Tohle se netýká jen vývojářů. Stejné schéma vidíme u novinářů, marketérů, právníků i učitelů. Všude, kde technologie zrychlily proces, hrozí, že z něj zmizí smysl. IT je jen první na ráně, ale není jediné
Z praxe: realita mezi kandidáty a firmami
Jako někdo, kdo denně mluví s desítkami vývojářů, architektů i manažerů, vidím, že nejde o nedostatek práce, ale o nedostatek odvahy se znovu učit.
A když se podívám pod povrch, největší problém není nedostatek lidí, ale nesoulad očekávání. Kandidáti chtějí smysluplné projekty, férový přístup a důvěru. Firmy zase chtějí výsledky, disciplínu a odpovědnost. Mezi těmito světy se někdy ztrácí to nejdůležitější – obyčejná lidskost. IT přestalo být o kódu a začalo být o vztazích.
Epilog: Nejde o technologie, ale o charakter
Nakonec to celé není nutně o technologiích, ale o přístupu. Český IT trh nepotřebuje víc lidí, víc nástrojů ani víc kurzů. Potřebuje víc dospělosti; ochoty převzít odpovědnost, mít opravdový zájem o práci, která má smysl, a nebát se nekomfortu učení.
Protože technologie se mění rychle, ale lidská disciplína, pokora a zvědavost jsou pořád stejným předpokladem úspěchu. A možná právě tady začíná nová éra IT. Ne jako honba za další certifikací nebo frameworkem, ale jako návrat k poctivému řemeslu v digitálním světě. Kdo si to uvědomí, ten se o práci bát nemusí. Protože hodnota člověka, který umí přemýšlet, učit se a být spolehlivý, nikdy nezastará.
A možná bychom se měli ptát sami sebe: jsme připraveni vyměnit pohodlí automatizace za zodpovědnost za vlastní růst? Protože AI nám práci nevezme. Ale může nám vzít smysl, pokud ji bezmyšlenkovitě předáme otěže. A možná právě v tom se ukáže, kdo v IT opravdu přemýšlí, a kdo jen čeká, co mu poradí algoritmus.
Technologie nám dávají sílu. Ale charakter určuje, co s ní uděláme. A právě v tom může být naděje, že místo strachu z AI se naučíme znovu mít radost z učení.
Domů » Články »
Nahrávání ...Zdeněk Koutský
IT Recruiter a Sales Manager s více než osmi lety zkušeností v oboru, který spojuje svět technologií a lidí. Spoluzakladatel agentury zaměřené na dodávku špičkových IT specialistů pro české i zahraniční firmy.
Komentáře