NVIDIA Shield: dokonalá herní mašinka, nebo jen těžítko na stůl? recenze

NVIDIA Shield je první generace mobilní herní konzole od kalifornského výrobce grafických a mobilních čipů. Vstupuje tím na bojiště pevně obsazeného zejména Nintendem a Sony, nicméně jde na to výrazně jiným způsobem. Klasický monetizační způsob u konzolí je prodávat hardware s minimální marží (nebo i pod cenou) a vydělávat na desátku, který vám budou odvádět vývojáři her za možnost publikovat na vaší platformě. Oproti těmto zvyklostem NVIDIA už dříve oznámila, že bude vydělávat čistě na hardwaru.

A že se jedná o zajímavý hardware.

Takto vypadá NVIDIA Shield v původním balení

V luxusně vypadajícím balení jen základ

V objemné černé krabici najdete kromě samotné konzole už jen manuál, nabíječku a micro USB kabel. Shield se prodává v současnosti jen ve Spojených státech a Kanadě, nabíječku si tudíž můžete strčit maximálně do redukce na českou zásuvku. Manuál je formou oboustranného plakátu a zatímco na jedné straně je popis jednotlivých akcí a základů, na druhé je velká PR fotografie celého zařízení, takže skalní fanoušci si jej mohou vylepit na zeď. Další příslušenství jako např. pouzdro nebo sluchátka už v balení nehledejte.

Kromě manuálů, nabíječky a micro USB kabelu v balení nic nehledejte

Nabíječka je americká, nicméně stačí použít redukci

S tímto logem se budeme asi na hardware setkávat častěji

Design a zpracování

Tělo, ač tvořené v podstatě celé plastem, působí velice solidně. Oproti Nintendu 3DS je to úplně jiná liga. Srovnání s Playstation Vita není tolik fér, protože Vita nemá žádné pohyblivé výklopné části, nicméně Shield i zde rozhodně působí více „high-tech“. Kombinuje se zde černý dominantní matný plast s lesklým sběračem otisků. Jediný kovový prvek je pak výměnný štít na horní straně přístroje.

S téměř šesti sty gramy je Shield pořádný kus techniky

Horní štít drží pomocí magnetu a je výměnný. V základu dostanete tuto kovovou variantu.

Po otevření uvidíte 5” 720p displej, dvojici výkonných reproduktorů a samozřejmě spoustu tlačítek a ovládacích prvků známých z gamepadů. Přední ani zadní kameru zde nehledejte, zato můžete na zadní straně najít MicroSD slot pro případ, že by vám nestačilo 16 GB vestavěné paměti. Dále zde máme mini HDMI výstup, micro USB a 3,5” jack pro připojení sluchátek s mikrofonem. Vepředu je krásně provedené nasávání ventilátoru a vzadu je pak výdech. Ano, Shield má (stejně jako třeba OUYA) aktivní chlazení, nicméně nejdená se nic, co by vás rušilo. I když budete v úplném tichu a přístroj budete mít v rukou, je větráček na hranici slyšitelnosti.

Displej je krásně kontrastní a jasný, není co vytknout

Na zádech přístroje najdete výdech ventilátoru, konektory a MicroSD slot

Váha je poctivých 579 gramů, což je cca dvojnásobek váhy klasického ovladače Xboxu (nebo zmíněného PS Vita). S Xboxovým ovladačem srovnávám záměrně, protože ergonomie a pocit z držení handheldu v ruce má asi nejblíže ke hře právě s tímto zařízením.

Mřížka skrze kterou nasává aktivní chlazení

Gamepad s displejem

Co se týče preferencí ohledně ergonomie, zde to bude vždy silně subjektivní. Každý člověk má různě velké ruce a navíc může být na některé ovladače zvyklý. Mě vždy nejvíce seděl ovladač z Xboxu 360, na druhou stranu ovladač pro Playstation mi více vyhovoval umístěním analogů dole vedle sebe. Pro mě je tedy rozmístění na NVIDIA Shield naprosto dokonalé, jelikož se jedná o kombinaci obou. To samé rozmístění ale může být pro někoho jiného zase nevhodné, určitě doporučuji předem vyzkoušet.

Analogové páčky jsou zdaleka nejlepší, co jste kdy na handheldu viděli

Shield nabízí klasický D-pad. Najdeme zde dvě pogumované analogové páčky (překonávající o několik tříd cokoliv co jste kdy na handheldu viděli) s možností stisku (L3, R3), tlačítka ABXY, spouště L1, L2, R1, R2 a klávesy start, home, volume a back. Kromě toho je zde i kombinovaná klávesa NVIDIA/Power Button, která vás stiskem přenese do menu TegraZone (o tom více později) nebo podržením vypíná přístroj.

Spoušť je pohodlná a máte k dispozici hned dvě na každé straně

Samozřejmě, jedná se o první generaci, a tak není vše dokonalé. Mechanické tlačítko pro úpravu hlasitosti vyvolá na displeji další dvě dotyková tlačítka (+ a -) a až těmi pak reálně korigujete sílu zvuku. V nastavení je možnost regulovat hlasitost po stisknutí tlačítka volume i dalšími dvěma mechanickými tlačítky, ale je to pořád velmi kostrbaté a určitě bych si to nedovolil provést bez pozastavení hry. Mnohem více by mi na regulaci hlasitosti vyhovoval nějaký mechanický slider nebo klasická kolébková klávesa, kterou najdeme na telefonech a tabletech.

Vpravo vidíte dotyková tlačítka, která se objeví po stisknutí klávesy „volume“

To co platí pro zvuk platí bohužel i pro obraz. Navíc zde není ani rychlá klávesa pro vyvolání korekce jasu. V praxi tedy musíte stáhnout notifikační lištu, zde vybrat položku “jas” a až potom se vám na displeji zobrazí posuvník, kterým můžete ladit podsvícení displeje. Problém je ale v tom, že v podstatě v žádné hře stáhnout notifikační lištu nelze, takže musíte k tomu všemu ještě přejít na domovskou obrazovku. Tohle vše by se dalo nějakým způsobem pominout, kdyby zařízení mělo čidlo pro automatickou regulaci jasu. Jenže čidlo zde není, a tak je ruční úprava jasu jediná varianta.

Displej jako takový je klasické LCD. Je jasný, kontrastní, s rozlišením 1280×720. Marně vzpomínám jestli jsem v této kategorii displejů viděl nějaký lepší a troufnu si říct,i že ne. Může se najít někdo, komu dnes bude 720p při 5” připadat málo, ale dává to smysl. Osazení FullHD displejem by zvyšovalo nároky na výkon, baterii i samotnou cenu přístroje. Displej má kolem sebe dost silný rámeček a určitě mohl být tím pádem celý trošku větší. Vidím v tom vrátka ponechaná pro větší displej u druhé generace.

Displej má kolem sebe zbytečně mnoho místa

Špičkové audio

Co se zvuku týče, Shield poskytuje nejlepší ozvučení ze všech srovnatelných zařízení – ať už budete brát handheldy, smartphony, nebo tablety. Pro ty z vás, které uchvátil zvukový výstup z hlasitého reproduktoru HTC One – zde jsme ještě o něco dále. Opravdu byste neřekli, jak dobře může takové zařízení znít.

Ozvučení je na lepší úrovni než na řadě notebooků

Výborný displej v kombinaci s kvalitním ozvučením oceníte nejen u her, ale také u videí. NVIDIA Shield navíc nepotřebuje stojánek – prostě si jej položíte, nastavíte si v jakém úhlu chcete mít displej a nepotřebujete připojovat ani externí reproduktory, abyste dobře slyšeli.

Výdrž na baterie je extrémně kolísavá. Zatímco složitější 3D hry jako Dead Trigger nebo GTA: Vice City vybijí konzoli za 4-5 hodin, jednodušší hry si zahrajete klidně i 12 hodin a video vydrží přes 15 hodin.

(Téměř) čistý Android

Nejsem fanoušek alternativních rozhraní typu TouchWiz nebo HTC Sense. Kdykoliv takový telefon používám, jedna z prvních věcí, co dělám, je nahrání jiného launcheru. NVIDIA Shield je svým konceptem ovšem tak odlišné zařízení, že zde by se dalo nasazení nějaké uživatelské nadstavby pochopit. Jenže zrovna zde najdete téměř zcela čistý Android ve verzi 4.2.1.

Systém je ve verzi 4.2.1

Potěšil mě fakt že se jedná spíše o tabletovou verzi, což znamená např. podporu více uživatelských účtů. Vše můžete ovládat zcela dotykově tak, jak jste zvyklí, nebo používat hardwarové ovládací prvky. V praxi se tak například D-padem nebo levým analogem pohybujete v menu nebo v matici aplikací, pravým analogem simulujete kurzor myši, R1/L1 přepínáte jednotlivé plochy, tlačítko “A¨ potvrzuje volby atd.

Ovládací klávesy “home” a “back” nejsou na displeji, ale jsou zde formou hardwarových tlačítek. Tlačítko pro menu nebo multitasking chybí, nicméně jej vyvoláte podržením klávesy “home”. Systém je svižný a stabilní. Od poslední verze SW (která, předpokládám, že je totožná s tou, jež bude k dispozici pro finální prodej) mi zařízení jede zcela bez jediného zadrhnutí. Samozřejmě je to i díky ohromnému výkonu čtyřjádrové Tegry 4. Tento čip z rodiny Cortex-A15, který běží na taktu 1,9 GHz na jádro, dodává v kombinaci s 2 GB operační paměti Shieldu neskutečný výkon.

Klávesy „home“ a „back“ jsou umístěny v gamepadové části a nezabírají tak místo na displeji

Samozřejmě tím, že se jedná o androidí zařízení, máte k dispozici v podstatě neomezené možnosti, jak funkčnost Shieldu rozšířit. Evernote vám umožní mít ze zařízení výborný diář (byť s tělem o velikosti zrcadlovky), při uložených offline mapách máte k dispozici zařízení pro navigaci s dlouhou výdrží baterie, poskytne i velice slušný internetový prohlížeč atd.

Chrome funguje stejně jako na klasickém androidím smartphonu, ale s vysokým výkonem a spoustou operační paměti se používá mnohem příjemněji

Takže?

Takže ve výsledku zde máme v podstatě nejvýkonnější současné androidí zařízení s téměř tou nejčistší variantou systému, dokonce i v přijatelně aktuální verzi Jelly Beanu. V podstatě jediné úpravy se týkají nastavení specifických vlastností handheldu a TegraZone. To celé za poloviční cenu špičkových telefonů.

Problém je jediný – toto zařízení (narozdíl od telefonu) nepotřebujete a k hlavnímu účelu, za jakým Shield vzniknul, vám ve spoustě případů poslouží lépe tablet.

Gaming

Hlavní devizou Shieldu by měly být hry. Jestli tomu tak je, záleží na tom, jaký jste typ hráče.

Hlavní předpoklad je, aby byla hra optimalizovaná pro ovládání gamepadem. Seznam těch, za které je NVIDIA ochotná se postavit, najdete na jejích stránkách zde http://goo.gl/pmbw0B.

Analogové ovládání vám v multiplayeru poskytuje nezanedbatelnou výhodu

Max Payne se pomocí gamepadu hraje skvěle

Samozřejmě, pokud hru pomocí gamepadu ovládat nelze, pořád ji můžete hrát na displeji. Zde však jde veškerá ergonomie stranou.

Hrát na přístroji, který váží přes půl kila, stejným způsobem jako na klasickém smartphonu, je už po krátké chvíli dost nepříjemné. Her, které těží z plnohodnotného ovládání je zase velmi málo. Výsledek je takový, že drtivá většina her se vám bude nakonec lépe hrát na telefonu. Pokud máte (stejně jako já) rádi Tower Defense či různé strategie, bude pro vás pak určitě ideální volbou tablet.

Hry ve stylu starších automatovek porporují gamepad poměrně často

Takže hry jsou paradoxně největší slabina Shieldu? Tak jednoduché to také není. Shield má, co se her týče, totiž jedno ohromné eso v rukávu. Takové, u kterého si dovedu představit, že bude důvodem ke koupi pro nemalé procento budoucích majitelů.

Tím esem jsou emulátory.

Pokud vám nezáleží na grafice, ale o to více oceníte propracovanost (a obtížnost) starších her, otevře se vám úplně nový svět. Hry ze starších konzolí Nintenda, Atari či Segy vás zabaví na opravdu dlouho. Ovládání na Shieldu je pak většinou mnohem lepší než bylo na původních konzolích. Pro milovníky emulátorů je tak Shield snad to nejlepší zařízení na trhu.

The Legend of Zelda: A Link to the Past, verze pro Game Boy Advance běžící na Shieldu

Metroid – Další klasická hra ze stáje Nintenda

Klasika všech klasik – Doom 2

Hry tím pádem můžete získávat z Google Play, hrát na emulátoru nebo je zde třetí varianta.

TegraZone

TegraZone je portál NVIDIE umožňující rychlý přístup ke hrám, ať už k nainstalovaným, novým nebo streamovaným z PC.

TegraZone – NVIDIA připravila vlastní obchod s hrami, které jsou optimalizované pro Shield

V sekci Shield Games naleznete nainstalované hry optimalizované pro ovládání na gamepadu, a to i když si je nestáhnete z TegraZone, ale klasicky přes Google Play.

Shield Store je už specializovaná varianta obchodu s aplikacemi v podání NVIDIE. Her je zde zatím jen pár desítek.

Streamování PC her je ve fázi beta a neměl jsem možnost jej vyzkoušet, ale v praxi se jedná o příjem streamovaného videa kódovaného do H.264 kartou GeForce GTX 650 nebo silnější. K vám jde audio a video, vy odesílate povely k ovládání. Jednoduchý princip, uvidíme v praxi.

Pro koho  je Shield?

Shield je dokonalé zařízení pro milovníky emulátorů, kde v podstatě nemá konkurenci, nicméně dál už to bude těžké. Hráči FPS si přijdou na své u her uzpůsobených pro gamepad. U čehokoliv jiného se budou trápit. Pro Shield není bohužel upraveno ani moc závodních titulů, byť si třeba rozumí s externími ovladači. Streamování PC her zní zajímavě, otázka je, jak moc jej budeme moci reálně používat. Každopádně pokud rádi zkoušíte nové technologické hračky a poslední dobou vás nic nezaujalo, Shield vás nezklame.

Dáte mu šanci?

Když se na to podíváte z jiné perspektivy – NVIDIA Shield se prodává za $299. PS Vita, která má také celkem malou nabídku her a v ostatních ohledech se se Shieldem nemůže rovnat, stojí $249. Pátá generace iPodu Touch stojí $229, nový Nexus 7 (2013) taktéž a třeba iPad mini začíná na $329. Ani jedno z těchto zařízení není tak důležité jako telefon a ani jedno z nich většina lidí “nepotřebuje”, ale pokud bych si měl z těchto zařízení některé pořídit, Shield bude hned za Nexusem 7.

Ukázka budoucnosti

Měl jsem tu čest si se Shieldem hrát od jeho dřívějších hardwarových (a softwarových) revizí už někdy od března a to, jak se zařízení posunulo za pár měsíců po obou stránkách, je neuvěřitelné. Pokud bude NVIDIA reagovat se Shieldem na odezvu jako doteď, na druhou generaci se upřímně těším. Tou dobou už by mohla být osazena čipem Logan (s architekturou Kepler), mít vyladěné zmíněné drobné nedostatky, větší displej a hlavně – základna optimalizovaných her by se do té doby mohla výrazně rozrůst. Mezi lidmi je nějakých 33 milionů kusů Nintenda 3DS a 5,5 miliónu PS Vita. První generace Shieldu není ani pro jeden z těchto přístrojů hrozba, i když třeba Vita je na tom už tak příšerně a k Shieldu má její cílovka určitě blíže. Pokud by byla ale NVIDIA schopna nabídnout i nějakou cenově dostupnější verzi (nebo nechat v prodeji i současný model za nižší cenu), už s druhou generací přístroje by se mohla začít řadit mezi regulérní hráče na trhu handheldů.

Testovaný kus byl zapůjčen z vývojářského studia Madfinger Games.

Domů » Recenze » NVIDIA Shield: dokonalá herní mašinka, nebo jen těžítko na stůl? [recenze]

David Kolečkář

Redaktor si nevyplnil profil