Domů » Články » Ostatní »
Tohle dětem do rukou nepatří!
Než se pustím do popisování konkrétních zkušeností, které mám s používáním smartphonů a tabletů silně nezletilými humanoidními bytostmi zvanými děti, pozastavím se u jedné skutečnosti a trochu si zafilosofuju.
Řada lidí, když slyší, že nějaké malé dítko dostalo na hraní mobil či tablet, se křižuje a křičí “Apage Satanas”. Podle nich takové zařízení vůbec nepatří dětem do rukou. “Mají si hrát s pastelkami, stavebnicí a panenkou,” halekají a svá tvrzení podporují tím, že “za nás nic takovýho nebylo a jací z nás vyrostli pašáci!”
A tak si vzpomenu na jednoho prastarého souseda, který za mého totalitního dětství říkal “Stavebnice? Pastelky? My jsme si hráli s bramborem, několika klacíky a kapesníkem! Za nás žádné stavebnice nebyly a jací z nás vyrostli pašáci.”
Každá generace posuzuje děti podle vlastního dětství a zapomíná, že svět se mezitím pohnul. Zatímco pro mě bylo největším hitem autíčko na bowdenové ovládání, dnešní děti drandí s auty bezdrátovými a vedle jiných hraček se jim usídlily tablety a mobily. A jsou to skvělé a jedinečné pomůcky, které jdou z didaktického hlediska mnohem dál než jiné hračky. Tím nechci říct, že dnešním dětem nepatří do rukou panenky a stavebnice – samozřejmě, že patří. Ale tablet nebo smartphone jim může pomoci k obrovskému intelektovému skoku. Mám to ověřeno.
Svítí to a pípá to. Může být lepší hračka?
Když se mé dcerce blížily třetí narozeniny, začala více a více pokukovat po mém smartphonu. Z počátku jí ke štěstí stačilo, že mi ho přinesla, když někde začal zvonit nebo na něm zapípala SMSka. Zanedlouho sama přišla na to, jak se odblokuje lockscreen a jak se spouštějí aplikace. Zjevně dozrál čas. Takže jsem nahrál první aplikaci. Byl to jakýsi kaleidoskop – prstíkem se šmatlalo po displeji a ono to podle toho vykreslovalo obrazec zrcadlící se v několika osách. Měnily se tomu barvičky, světélkovalo to a mělo to několik variant. A zabavilo to dítko na dlouhé minuty.
Ve druhé vlně přišly jednoduché hry ze série Talking Animals… Talking Tom, Talking Pierre a další. Interaktivní zvíře, které po vás opakuje vyřčená slova, různě reaguje na různé doteky a předvádí nějaké veselé kousky. I těmito aplikacemi si dcerka dodnes zpestřuje volný čas, i když u nich vydrží jen chvilku.
PMQ je u nás favoritem
Protože jsem sám kdysi začal číst ve svých třech letech, řekl jsem si, že zkusím i v dcerce probudit lásku k písmenkám. Nechtěl jsem ale používat žádnou anglicky mluvící aplikaci a pátral jsem po nějaké české. Zrovna čerstvě vyšla Abeceda od PMQ, byl jsem jedním z prvních uživatelů a můžu říci, že jedním z velmi nadšených uživatelů. Po prvním spuštění u toho dcerka vydržela sedět hodinu, učila se písmenka a následně si je procvičovala v několika hezky provedených hrách. Mluvený komentář ji chválil a po hodině nás šokovala tím, že začala chodit po domě, hledala jakékoli nápisy a četla jejich písmena. Ještě ne všechna, ale každopádně to byl obrovský skok kupředu.
ANDROID S radostí jsem tedy uvítal další aplikaci od PMQ – Výukové kartičky. Obsahuje několik sad obrázkových kartiček z několika různých oborů. Dítě se může učit předměty, barvy, profese, rostliny, značky aut a další věci, pak se z nich může nechat vyzkoušet (zobrazí se šestice předmětů a dítě je vyzváno, aby kliklo na konkrétní z nich) nebo si s nimi může hrát pexeso. I tato hra dcerku chytla na dlouhé hodiny a hraje ji denně. Díky tomu si velmi rozšířila okruh znalostí, slovní zásobu a zná věci, které například já neznám. Nissan od Toyoty nerozeznám, nepoznám list olše a nerozeznám sépii od jiné mořské žoužele. Moje tříapůlleté dítko to zvládá.
ANDROID K jiným aplikacím jsme se zatím ještě nedostali. Teda vlastně ještě máme omalovánky, což na jednu stranu je docela príma zábava, na druhou stranu to vede dítě k určité lenosti – stačí kliknout na barvu a pak někam do vybarvované oblasti a ono se to celé vybarví samo. Proto teď budu instalovat jinou omalovánkovou aplikací, kde je nutné vše poctivě vybarvit prstíkem do posledního pixelu.
Proč vlastní tablet? Kvůli hovorům a nudlím
Krátce poté, co jsem uviděl, jak velké pokroky dcera díky mobilním aplikacím dělá, jsem si uvědomil, že s půjčováním mého mobilu si dlouho nevystačíme. Jednak potřebuju mít mobil u sebe, jednak se ta malá potvůrka naučila podle vibrací poznat příchozí hovor dříve, než stihnul mobil zazvonit, takže bleskurychle zvedala a zase pokládala hovory, aniž bych to tušil, no a jednak má takové dítko neustále upatlané ruce od lízátek a čokolád (v lepším případě) a displej mobilu podle toho vypadá. V horším případě se dítko často rýpe v nosíku a displej mobilu podle toho vypadá.
“Konec zanudleným mobilům!” řekl jsem si před Vánoci a přemýšleli jsme, zda dcerce koupit mobil nebo tablet. Nakonec bylo rozhodnutí jasné. Telefonní služby a SMSky nebude ještě pár let potřebovat a větší displej se dítěti hodí. Pořídili jsme levný tablet, sedmipalcový displej, Android ICS, cena do dvou tisíc (nebudeme riskovat nic drahého, dokud si nebudeme jisti, že se k tomu dcera bude chovat slušně). Na náročné hry by to nebylo, ale ty dětské klikačky na tom jedou v pohodě. Displej reaguje dobře, dětský launcher Kids Place se stará o to, aby se dcera nedostala na Play Store ani do žádných Settings. Po týdnu každodenního provozu mohu konstatovat, že to nebyla špatná volba. Jedou na tom obstojně i videa, takže tablet poslouží i při cestách autem – připevníme ho na opěrku hlavy spolujezdce a dcera bude mít v autě televizi se svými oblíbenými pořady.
ANDROID Co dodat závěrem? Tříleté dítě je podle mě zcela připraveno na používání smartphonu/tabletu. Dětský launcher to usnadní jemu (snadnost používání) i vám (nic nezničí a hlavně neobjedná nic placeného). S těmi správnými aplikacemi se pobaví i poučí. Dítě v tomto věku nasává znalosti a vědomosti a díky tabletu to půjde skoro samo. A řekl bych, že finanční investice není příliš velká, vzhledem k efektu, jaký to bude mít. Jako rodič získáte navíc spoustu klidu. A přitom dítě není odložené, jako je to v případě televize. Tablet je interaktivní, s dítětem mluví, učí ho, chválí, upozorňuje na chyby, zkrátka působí jako vzdělávací pomocník.
A já si jdu pustit Výukové kartičky a jdu se doučit tu olši, abych doma nebyl za blbce.
Domů » Články » Ostatní »
Motorola Razr I – „Intel powered“ smartphone [recenze]
Tim Cook vydělal v roce 2012 téměř o 99 % méně
Stiknutím klávesy J se přesunete na starší článek, klávesa K vás přesune na novější.
💡 Získejte Dotekománie Premium a využijte web naplno.
Miroslav Hlavička
Androiďák, pisálek, dýmkař, socsíťový žvanil, amatérský kulinář, muzikant, milovník humoru, čtenář, dceří otec, psí páníček.
Šárka Vosyková
6. 3. 2014, 20:29Dobrý den,
vzdělávací hry pro předškolní děti s manželem vyíjíme již 4. rokem-a to s láskou- a testujeme na našich třech dětech:)
Pakliže to jsou vzdělávací hry, stěží mohou být ze své podstay návykové tudíž jsou pro děti přínosem.Více na http://www.KrasneHRY.cz
Jinak ostatní tu již bylo řečeno:)
Hana Došková
2. 1. 2013, 0:08Mám dvouletou dceru a tablet či mobilní telefon ji začal lákat už v roce a půl. Samozřejmě, že si hraje i s jinými hračkami, chodíme ven na procházky a řádíme venku nebo doma či s nějakými kamarády.
Od té doby jsme vystřídali snad všechny platformy. Musím konstatovat, že pro české děti je nejlepší ipad. Naše dcera má ipad mini a předtím měla ipad 2, kterému ovšem při pádu praskl displej. Nyní to řešíme pouzdrem a pojištěním v datartu proti náhodnému poškození či odcizení. Opravdu se to vyplatí. Kdyby iPad spadl vrátí nám peníze nebo jej nechají na vlastní náklady opravit či nám ho vymění za nový kus. Navíc iPad mini je lehčí, takže ani nepadá.
Ze zkušeností musím říci, že nejhorší je ukončování aplikací tlačítkem na zařízení. Dcera když jí něco nejde sáhne po tomto tlačítku a nesnaží se pokus opakovat. Tak jak to v životě většinou bývá, že se z chyb člověk učí. Prostě řekne “ Nejde“ a přepne na jinou hru.
Snažili jsme se naučit dceru zvířátka, ale až s tabletem se nám to opravdu povedlo. Nebo už umí hrát pexeso i domino. Které dítě bez tabletu se to naučí tak rychle?
Také umí pojmenovat věci se kterými nikdy nepřišla do styku v domácnosti či okolí. Potom je vidí v televizi a řekne co tam bylo. Navíc kouzelné “ Kde je moje hp (ipad)?“ mě úplně dostává.
Naše babičky samozřejmě byly proti, ale nakonec když viděli jak jí to baví a motivuje k učení nových věcí samy jí na to dali peníze a přispívají nám na nákup aplikací.
Aplikace a hry kupujeme poctivě, protože nám vadí reklamy a dcerce to odvádí pozornost a vzteká se když jí tam skočí něco co nechce. Aplikace si pečlivě vybíráme a i když občas koupíme nějakou blbost, kterou nechceme aby dcera používala radši z tabletu smažeme i když jsme ji zaplatili.
V ipadu má i její oblíbené pohádky a výhoda je že si ho může vzít všude kam chce.
Ipadu dcera věnuje pozornost maximálně 2 hodiny denně a to většinou tak po 20 minutách. Vždycky jej odloží jako každou jinou hračku. Sama si jej už čistí jejími vlhčenými ubrousky a ví, že potom ho má vzít i suchým papírovým kapesníčkem či jejím hadříkem na ipad. Zjistila, že jí to prostě nereaguje na dotyk a štvalo jí to. Samozřejmě každý večer či odpoledne při jejím spánku tablet čistíme i my s manželem pořádně.
Jan Staníček
1. 1. 2013, 16:12RobHor tady nádherně demonstruje příklad vzorového rodiče … naštěstí už jsem dávno přišel na to, že dítě se dá velmi dobře vychovat i když člověk hodně sleví z niže popsaných „zásad“ :-) … už teď mám pocit, že ač se mi nedaří být dokonalým rodičem, odhaduju, že je docela velká šance, že mi z dcerky nevyroste sériový vrah :-)
Hana Došková
3. 1. 2013, 0:04Každé dítě nehraje hry kde se střílí a myslím si, že zrovna hry a filmy u dětí nevyvolávají chuť zabíjet. Myslím si, že je viníkem těchto činů spíše stále často přehlížená šikana na školách. Zkuste mrknout na film Třída (Class, je i na youtube)
RobHor
1. 1. 2013, 15:22Místy jsou to trochu alibistické kecy typického líného rodiče: dítě JE odložené i s tabletem. O dost lépe to funguje, když si rodič udělá čas a na tabletu si hraje spolu s dítětem. A to jak při učících aplikacích, tak při kreativních i při hrách. Navíc se tím otvírá možnost používat širší škálu aplikací (nejen českých). Navíc multidotyková obrazovka je super, a hry jako Cut the Rope jsou úžasné k naučení spolupráce mezi dětmi, jak mezi stejně starými, tak i s věkovým rozdílem. Např. naše děti brzy pochopily, že ten nejmenší musí dostat příležitost a nějakou roli ve hře, jinak to bude „kazit“. Je radost sledovat je, jak mu nechávají ten nejjednodušší ale nejdůležitější tah (kdy žába sežere bonbón, voda doteče ke krokodýlovi či kulička padne do dírky)… a to mu ještě tři nejsou.
Btw: Děti nepotřebují vlastní tablet. Díky tomu zůstávají v oblibě i stavebnice, pastelky, hadříky a brambory. Když tatínek nepotřebuje tablet k práci, můžou si na něm hrát, když potřebuje, nevadí, pořád je dost co dělat, a často si na tablet ani nevzpomenou. Co se týče zvedání hovorů a pod., tříleté dítě je dost chytré na to, aby pochopilo, že něco nemá dělat, protože tím způsobí škodu (tj. může mu to člověk vysvětlit, nemusí se omezovat na „nesmíš“.) A co se týče marmelády a nudlí, ty nejsou příjemné ani na stavebnicích a pastelkách, tablet se v tomhle nijak neliší, a opět – tříleté dítě si umí jít umýt ručičky samo.
Muchíto Kuchíto
1. 1. 2013, 16:19Naprostý souhlas. Další věcí je to čtení u předškolních dětí – tyto děti pak mají v drtivé většině problémy v 1.třídě, neb mají pocit znalosti předkládaného učiva a mají tedy čas zlobit spolužáky i pedagoga. Bohužel je tato znalost většinou jen částečná, ale ten pocit dítěte, že ono už to přece zná, nadělá více škody než užitku. Rozdíl ve vědomostech se rychle vyrovná, či naopak je toto dítě překonáno, jen jeho rodiče nechtějí opustit svou představu o genialitě vlastního potomka. Toť můj názor.
Miroslav Hlavička
1. 1. 2013, 19:04Já se naučil ve svých třech letech číst spontánně. Ano, ve škole jsem s tím měl nějaké problémy a mí rodiče to bohužel zpočátku nevychytali – neuměli moji znalost ve škole obhájit a já byl bohužel stydlivý a introvertní a sám jsem se taky bránit neuměl. Takže jsem při čtení dostával pětky, protože zatímco děti koktaly v první kapitole, já si tajně četl desátou. Pak mě vyvolali, já nevěděl, kde čteme a dostal jsem pětku. Naštěstí když pak rodiče od učitelů zjistili špatnou známku ze čtení, vypravili se do školy a zjednali nápravu. Já byl přezkoušen ze čtení a učitelka s překvapením zjistila, že čtu nejrychleji ze třídy. Problém byl i v tom, že jsem nebyl zvyklý číst nahlas… to mluvení mě zdržovalo… ale když učitelka udělala pokus s neznámým textem, tj. nechala mě přečíst neznámý text potichu a pak se mě zeptala na obsah, zjistila, že jsem ve čtení hodně napřed.
Nevím, jak to bude za tři roky ve škole s naší dcerou vypadat. Jestli to přinese problémy nebo ne. Jisté ale je, že dcerka by se ke čtení dostala spontánně sama. Písmena jsou všude kolem nás a ona se o ně zajímala ještě před mobilem. Já i manželka jsme velcí čtenáři, takže dcera nás vidí a zajímá se o to, proč na ty prapodivné značky na papíře pořád čučíme. Nedovedu si představit, že bychom ji do šesti let „uchránili“ před vědomostmi a znalostmi. 8^) Každé dítě je jiné, dcerka holt bude šikula na čtení (a asi trochu jelito na kreslení) a dneska mají učitelé dostatečné vzdělání na to, aby si s různou úrovní dětí ve třídě poradili.
Rafael Van Horn
1. 1. 2013, 22:23Já jsem četl tři roky před nástupem do školy a znal jsem všechna písmenka, ne jen částečně či jak to tu píšete. Normálně jsem si četl, encyklopedie i jednoduchou beletrii. Ve škole jsem s tím neměl žádný problém, nikomu to tam nevadilo, nakonec proč by mělo. Snad leda mně fakt, že musíme číst tak pomalu a takové primitivnosti jako že „máma mele maso“. Ale byl jsem celkem trpělivý a nějak jsem to vydržel. A rozdíl ve vědomostech „se vyrovnal“ až po pěti letech. Leč, že bych měl potřebu já nebo rodiče tam dělat z toho nějaké terno, to se říct nedá.. Toť zas moje zkušenost :)
Radek Skřivan
1. 1. 2013, 23:45To, že děti, které umějí číst již v předškolním věku, mají ve škole potíže, je podle mého názoru velkou ostudou učitelů prvního stupně, kteří něco takového dopustí. Učitelé by měli být schopni se vypořádat s různou úrovní znalostí svých žáků. Vždyť dítěti, které při hodině čtení z nudy zlobí, by mělo stačit dát nějaký zajímavý, náročnější článek, zatímco s ostatními dál drilujeme že „ema mele maso“.
Miroslav Hlavička
1. 1. 2013, 18:49Každý rodič potřebuje i vlastní život. Odkládání dětí je důležité. Ne na dlouhé hodiny. Ale dítě musí být schopné si chvíli hrát samo. Je jedno jestli s autíčkem, panenkou, stavebnicí nebo tabletem.
Samozřejmě máš pravdu v tom, že rodič musí taky strávit s dítětem a tabletem nějaký čas. I kdyby ho jen sledoval při hře a chválil, tak je to důležité. A to my samozřejmě děláme.
Ad vlastní tablet – nu, ono je to tak, že dcera je jediná, kdo má v rodině tablet. 8^) Já sám tablet nemám, jen mobil, takže tablet jsme kupovali opravdu jen kvůli dcerce. Kdybych měl vlastní tablet, tak bych jí ho na hraní půjčoval a bez vlastního by ještě nějakou dobu vydržela.
Stavebnice, pastelky a plyšáci zůstávají dál v oblibě. Ono je to přeci jen něco jiného a dcera na jednu stranu ráda stráví nějaký čas s tabletem, ale pak vezme panenku a ováže jí nemocnou nožičku nebo sestaví z lega pokojík pro plyšáka. Je potřeba si uvědomit, že ten můj článek není na téma „výchova dítěte“, ale „dítě a tablet“. Tj. uvedl jsem jen věci související s tím, o čem Dotekománie je. To, že se dcerce věnujeme po všech možných stránkách, že chodíme každý víkend do divadla, že chodíme na procházky do přírody, že jsme Xkrát za rok v ZOO, tak to je samozřejmě pravda, ale nebylo potřeba to do článku psát. Nesmíte to pak ale chápat, jako že naše dítě nezná nic než tablet. 8^) Jsou celé dny, kdy má tolik aktivit, že na mobil nepřijde řada.
Ad zvedání hovorů… dcerka je „bohužel“ chytrá a rychlá – rychle se naučila v aplikacích odklikávat reklamu a příchozí hovor byl pro ni zpočátku totéž. Jen otravná reklama. Tak se ho naučila vypínat, aby ji to nerušilo ve hře. Netušila, že dělá n ěco špatného a když já jsem to zjistil, tak jsem ji rozhodně netrestal. Naopak, pochválil jsem ji za šikovnost a vysvětlil, že ty hovory jsou pro mě důležité a že mi ten mobil musí přinést. A od té doby ho poctivě nosila. Jenže to mělo negativní efekt v tom, že ty hovory zase rušily ji od hry. Ona měla něco rozehráno a najednou musela uprostřed hry odevzdat mobil a bylo po hře. A to taky není pěkné. Proto jsme se rozhodli pořídit jí vlastní zařízení, aby nebyla při hře rušena. I dítě si zaslouží na svou hru prostor a klid.
Ad nudle a marmeláda – pochopitelně je to v článku trochu nadsázka, aby to nebyl moc suchý text. 8^) Dcerku jsme naučili, že hygiena je půl zdraví a že navíc neupatlaný displej lépe reaguje. 8^)