První náznaky toho, že bychom museli platit za mobilní telefon více, se objevily před lety. U nás jsme o tom informovali v roce 2016, ale od té doby se nic podstatného nestalo. V minulém roce se tento problém objevil znovu, ale stále se řeší soud a musí se počkat na samotné rozhodnutí.
OSA (Ochranný svaz autorský) již nyní má svůj poplatek z nejrůznějších paměťových nosičů. Podstatou je to, že na daném médiu se jednou mohou objevit autorsky chráněná díla, takže každý má odvádět poplatek při nákupu. Sice na daném médiu nikdy nebudete mít písničky nebo videa, ale to nevadí, stejně musíte zaplatit.
Nyní se hraje o mobilní telefony, tedy konkrétně o smartphony. Zkontaktovali jsme zástupce OSA a zeptali se na pár otázek.
Presumpce viny
Na otázky odpovídal Roman Strejček, předseda představenstva OSA. Naše první otázka může působit laicky, ale asi nejeden člověk by se takto zeptal. Minimálně u nás v redakci zazněla taková otázka několikrát. Předsedy jsme se tedy zeptali, proč takový poplatek (za smartphone, pozn. redakce) by měl existovat, když jsou používanější streamovací služby, kde je již obsažena odměna pro autory?
Předně OSA žádný nový poplatek za dovážené chytré telefony nezavádí. Tato povinnost tu je dlouhé roky. Náhradní odměny jsou téměř 35 let definované autorským zákonem, vyhláškou Ministerstva kultury a v neposlední řadě právními předpisy a judikaturou Evropské unie. Kolektivní správci takový poplatek nemohou sami o své vůli zavést či měnit jeho výši.
OSA uspěl ve sporu s Vodafonem, který oproti jiným dovozcům hradit odměny odmítal, přestože je například v Německu, kde působí, určitě hradí. Nejvyšší soud pouze potvrdil oprávněný nárok autorů hudby a dalších profesí na náhradní odměny z dovezených chytrých telefonů.
Pro srovnání náhradní odměna z mobilního telefonu v Německu činí 7 eur, v Portugalsku 15 eur a v Maďarsku až 14 eur.
Sice je zde nějaký právní základ, ale jak předseda uvádí, tak je poměrně starý. Doba se posunula a už se nesdílí MP3 soubory, ani si je běžně nevytváříme. Trh se posunul do streamovacích služeb, kde jsou již poplatky obsaženy.
Při způsobu používání dnešních smartphonů se nám jeví tento způsob vybírání poplatků jako dvojí zdanění. Proto jsme se zeptali, jestli tomu tak není. Roman Strejček nám na to sdělil následující:
Nejedná se o zdanění natož o dvojí zdanění. Jedná se o ve světě zcela běžnou kompenzaci autorům a umělcům za možnost svobodně a bez jejich souhlasu kopírovat jejich tvorbu a nahrávky pro soukromé účely. Také se nejedná o trest za pirátství nebo nelegální kopírování. Nelegální a pirátské je hudbu a filmy sdílet s druhými bez patřičné licence od autorů a umělců.
Jinými slovy autorská hudební díla mohou být využívána pro komerční účely různými způsoby, například na streamovacích platformách, v rádiu nebo na koncertu apod. Za všechna taková práva k užívání hudby náleží autorům jejich odměna.
Zajímalo nás tedy, jak tedy vysvětlit nutnost tohoto poplatku běžným uživatelům smartphonů:
Lidé si běžně natáčejí kapely na koncertě nebo taneční zábavě. Mnoho lidí si fotí umění v galeriích. Díky sociálním sítím tento obsah sdílí s přáteli. Prakticky ztrácíme kontrolu nad tím, co nám kdo posílá za chráněný obsah. To vše navzdory streamovacím platformám jako Spotify apod.
To je asi pochopitelné vysvětlení, ale opírá se výhradně o to, že tak mohou uživatelé činit, ne že tak činí. Například jsem si osobně nikdy nenatáčel koncert, natož s českými interprety, a pokud jsem si vyfotil nějaké umění, tak pochybuji, že OSA odvedla poplatek nějakému zahraničnímu umělci, který ani neví, co je to OSA.
Zde mě ale zajímalo, jestli má vůbec OSA nějaká data kolem sdílení takového obsahu mezi uživateli. Na otázku „Kolik procent uživatelů natáčí autorsky chráněný obsah, kolik procent sdílí takový obsah?“. Odpověď nebyla překvapující.
Každá funkcionalita jako patenty, kvalita foťáku nebo kapacita telefonu se různou měrou promítá do výsledné ceny výrobku bez ohledu na to, zda tu či onu funkcionalitu člověk v praxi využije. Jednou z široké palety funkcionalit chytrého telefonu je i možnost kopírovat a sdílet hudební nebo obrazové záznamy. Paušální aplikace náhradních odměn za tuto funkcionalitu je ve světě zcela běžná a de facto jediná rozumná forma.
Z tohoto mi tedy vyplývá, že mě OSA nepovažuje automaticky za piráta nebo zloděje autorských práv, ale pro jistotu musím platit, pokud bych se jednou stal pirátem, nebo se něčeho podobného dopustil. Zní mi to jako presumpce viny.
Na závěr jsme se ještě zeptali, jak OSA rozděluje dané poplatky, abyste měli představu, co se s financemi děje.
Vybrané náhradní odměny se dělí mezi další kolektivní správce na trhu, jako jsou INTERGRAM, DILIA, OOA-S a OAZA a tvůrce a umělce, které zastupují. Více než 50 % vybrané částky OSA pošle ostatním správcům. V našem případě tyto odměny vyplácíme autorům podle jejich výdělků ze stahování, streamovacích služeb nebo z prodeje nosičů. Režie OSA je 8 %, tedy z každé vybrané 100 Kč vyplatíme autorům hudby 92 Kč.
Měl jsem pochopení pro tyto poplatky před nějakou dobou, kdy internet nebyl rozšířený, hudba nebyla k sehnání, nebo vše bylo tak nějak méně dostupné a pirátství kvetlo. Doba se ale změnila, trh se vyvinul do streamovacích služeb, ale staré poplatky zůstávají. Není čas na to, aby se změnila i OSA?