Huawei Ascend P6: dravec s bohatou výbavou

Někteří lidé tomuto mobilu říkají žiletka a ani se jim nedivím. Výstižnější pojem neexistuje.

Konstrukce – jedno velké železo

Na testování jsem dostal růžovou verzi. Ne, nebyl jsem z toho nijak nadšený, protože kdykoliv jsem v našem maloměstě vytáhl mobil, většina lidí mě odsuzovala pohledem. Je pravdou, že růžová není nijak agresivní. V noci ani nerozpoznáte, jestli se jedná o bílý nebo růžový kus.

S tloušťkou 6.2 mm se mobil řadí mezi nejtenčí zařízení vůbec. Postranní hrany jsou velmi ostré. Pouze boční hrany jsou mírně zaoblené. Vše dohromady tvoří mobil, který působí velmi suverénně. Kdykoliv jsem ho někomu půjčil, tak dotyčný se pozastavoval právě nad tloušťkou a zároveň oceňoval osobitost výrobku.

Je vcelku těžké popsat první dojem, musíte to prostě zažít.

Společnost se rozhodla, že umístí všechna tlačítka na pravou stranu. Za to ji chválím. Není nejmenší problém zapnout mobil a hned nato měnit úroveň hlasitosti. Na stejné straně je slot pro microSD kartu a microSIM. Abyste danou věc mohli vložit nebo vyjmout ze slotu, potřebujete nejdříve vysunout příslušný šuplík. Je zde použit stejný princip jako u iPhonů nebo HTC One (X).

Příslušný špendlík, kterým to provedete, je dodáván s telefonem. Pokud byste hledali přímo v balení, nic nenajdete. Je totiž elegantně zasunut v 3,5mm jacku, který se nachází na spodní straně levého boku zařízení. Řešení to je vskutku originální, ale chvíli mi trvalo, než jsem na to přišel. MicroUSB konektor je umístěn nahoře, což je mírně nešikovné. Hlavně, když chcete mobil dobíjet a pracovat s ním.

Na zadní straně je už klasicky fotoaparát a led dioda. Reproduktor zde najdete taktéž, což je dle mého názoru opět mírně nešťastné umístění, protože když sledujete video a položíte mobil na nějakou podložku, zvuk je automaticky mírně utlumen.

Přední stranu okupuje 4.7palcový displej. Pod ním se blyští nápis HUAWEI a nad ním opět tradičně sluchátko, přední kamerka a různé senzory.

EmotionUI – jako iPhone s Androidem

Huawei už nějakou dobu vkládá do Androidu svou nadstavbu, která se jmenuje EmotionUI. V tomto případě jde o verzi 1.6. Na první pohled se vyznačuje především upraveným launcherem a také pozměněnými systémovými barvami.

Samotný launcher (chcete-li spouštěč) mírně napodobuje ten od firmy Apple. Neexistuje zde žádné menu, vše je rozmístěno na několika plochách. Bez obav si můžete měnit i schémata. Aplikace na správu vzhledu se nazývá Motivy a nativně obsahuje 6 témat. Další se dají stáhnout z internetu. Celkem mě ale mrzí, že se nedají použít ikonky z čistého Androidu.

Celý systém (Nastavení, SMS zprávy, Kontakty atp.) je laděn do bílých barev. V kombinaci s použitým displejem se dá takto mírně šetřit energie na druhou stranu vám v noci mobil díky bílé vypaluje oči.

Samotné nastavení se dělí na dvě části. První je pro uživatele začátečníky a můžete si zde určit jen pár základních věcí. Rozšířené pak obsahuje všechno, co čistý Android, plus pár věcí navíc. Telefon můžete díky Režimu Rukavice používat i v zimním mrazu bez nutnosti zakoupení specializovaných palčáků.

Výbava – nižší vysoká třída

V této části recenze bych se rád věnoval displeji, procesoru a pamětím zařízení v uvedeném pořadí.

Displej

V úvodu jsem se zmínil o obrazovce, která má úhlopříčku 4.7 palce. Nesdělil jsem vám ale její rozlišení. Jedná se o HD (1280×720 px), což je standardní rozlišení dnešní doby. Je sice pravdou, že většina vlajkových lodí (od HTC, LG, Samsung, Sony) má fullHD, ale naoko rozdíl doopravdy nepoznáte. Pokud tedy nepoužíváte mobil společně s lupou.

Pokud se ptáte na technologii, tak se jedná o IPS+ LCD panel. S podáním barev jsem velmi spokojen a čitelnost je dobrá i na slunci.

Na celém panelu potom leží dotyková vrstva a ta je finálně překryta Gorilla Glass od společnosti Corning.

Procesor a paměti

Huawei se drží svých procesorů, a proto je srdce celého zařízení vyrobeno společností Hisilicon. Konkrétně se jedná o čtyřjádrový model K3V2 nataktovaný na 1,5GHz.

Ve výkonnostních testech si mobil vede vcelku dobře. V AnTuTu benchmarku dotahuje HTC One X, tedy Tegru 3 od nVidie. O něco lépe si vedl v testu aplikace Quadrant.

Co se týče pamětí, zařízení má tradičně dvě – RAM a ROM. Interní paměť 8GB (+ dalších možných 32GB díky SD kartě). RAM neuvěřitelné 2 GB (1,6GB dostupných), přičemž normálně se využívá něco okolo 900 MB, takže jistá rezerva zde je.

Fotoaparát – honba za megapixely

Musím uznat, že od samotného fotoaparátu jsem čekal trochu více, ale i tak je kvalita fotografií vcelku slušná. Pokud fotíte v režimu 4:3, fotografie mají 13megapixelové rozlišení. V případe 16:9 jen 8Mpx.

Samotné fotky jsou velmi ostré, ale naprosto jim chybí barevnost a kontrast. Telefon má také někdy proslémy s ostřením a výsledkem jsou přesvětlené záběry. To je v případě dnešních mobilů zcela normální jev, protože displeje vše přikrašlují. Každopádně si v 90 % můžete zvýšit jas, kontrast a sytost ještě před pořízením fotky. Zde bohužel ne a vše musíte upravovat následně až v externím editoru.

Problém částečně řeší HDR, které barvy dokáže krásně doplnit. Ostatně posuďte sami.

Nerad porovnávám dva rozdílné mobily, ale na této fotografii bych vám chtěl jednoduše ukázat, jak vypadá většina klasicky nedobarvených fotografií. Fotku vpravo vyfotil HTC One X v 6MPx rozlišení. Autor fotografie vlevo je Huawei Asend P6. Rozdíl je znatelný hlavně, pokud si fotografie zvětšíte.

Výdrž baterie – šetříme každý miliampér

Jeden den nebo rovnou celý týden – tak by se dala výdrž jednoduše shrnout. Vše záleží na vašich potřebách. Systém je výtečně uzpůsobený pro uživatelé, kteří nepotřebují nejvyšší grafický výkon, ale zato vyžadují dlouho výdrž. Huawei vyvinul několik aplikací na optimalizaci výkonu a si můžete nadiktovat v nastavení.

Je zde takzvaný Správce napájení. Vypočítá vám přibližnou dobu do vybití zařízení a nabízí hned tři plány spotřeby. Zároveň si můžete určit, které aplikace mohou běžet na pozadí a také které se mají spustit po zapnutí mobilu.

Vše je důkladně propracováno, takže vás samotný program upozorní i na aplikace náročné na výkon. Pokud tedy mobil využíváte minimálně, budete upozornění, že například prohlížeč spotřebovává moc energie.

Nejsem příznivce různých nadstaveb, ale zrovna za Správce napájení bych dal společnosti Huawei metál. Nic lepšího pro optimalizaci výkonu nenajdete u konkurence, natož v čistém Androidu.

Zabezpečení aneb chráníme neznalé

Další s výtečných inovací od společnosti Huawei je Správce oprávnění. Naleznete ho taktéž v Nastavení a může vás ochránit před spywarem.

Kdykoliv si nainstalujete aplikaci, která požaduje například přístup k vašim kontaktům, Správce se zeptá, jestli ji má tento přístup uvolnit. Kontrola nad soukromím nebyla nikdy tak jednoduchá. Možná tuto funkci považujete za zbytečnou, taky jsem ji nejdříve odsuzoval. Ale jakmile jsem zjistil, že aplikace na předpověď počasí chce přístup k mým kontaktům, zhrozil jsem se.

Druhá funkce je více otravná než užitečná. Kdykoliv vám nějaký nový program zašle notifikaci, Správce se dotáže, chcete-li je i nadále obdržovat. Je mi jasné, že v minulosti by byla tato věc užitečná, ale dnes se dá vše řešit přes zabudovaného Správce aplikací.

Za zapůjčení telefonu Huawei Ascend P6 pro účely této recenze děkujeme obchodu Alza.cz, kde jej můžete zakoupit ve třech barevných variantách za prodejní cenu 9 990 Kč.

Specifikace

132.7 x 65.5 x 6.2 mm, 120 gramů,
4,7palcový IPS+LCD displej s HD rozlišením, 312 ppi,
procesor Huawei (Hisilicon) K3V2, takt 1,5GHz, čtyři jádra,
2 GB RAM, 8 GB interního úložiště,
8 MPx kamera (až 3264×2448 pxú, autofocus, LED blesk, natáčení videa v 1080p při 30 FPS,
bluetooth, Wi-Fi, GPS (A-GPS), Glonass,
GSM (GPRS,EDGE), UMTS (HSDPA, HSPA+ 21,; HSUPA),
microSD slot (až 32GB), microSIM, 3,5mm jack,
Android 4.2.2 s nadstavbou Emotion UI 1.6.