Tohle dětem do rukou nepatří!
Než se pustím do popisování konkrétních zkušeností, které mám s používáním smartphonů a tabletů silně nezletilými humanoidními bytostmi zvanými děti, pozastavím se u jedné skutečnosti a trochu si zafilosofuju.
Řada lidí, když slyší, že nějaké malé dítko dostalo na hraní mobil či tablet, se křižuje a křičí “Apage Satanas”. Podle nich takové zařízení vůbec nepatří dětem do rukou. “Mají si hrát s pastelkami, stavebnicí a panenkou,” halekají a svá tvrzení podporují tím, že “za nás nic takovýho nebylo a jací z nás vyrostli pašáci!”
A tak si vzpomenu na jednoho prastarého souseda, který za mého totalitního dětství říkal “Stavebnice? Pastelky? My jsme si hráli s bramborem, několika klacíky a kapesníkem! Za nás žádné stavebnice nebyly a jací z nás vyrostli pašáci.”
Každá generace posuzuje děti podle vlastního dětství a zapomíná, že svět se mezitím pohnul. Zatímco pro mě bylo největším hitem autíčko na bowdenové ovládání, dnešní děti drandí s auty bezdrátovými a vedle jiných hraček se jim usídlily tablety a mobily. A jsou to skvělé a jedinečné pomůcky, které jdou z didaktického hlediska mnohem dál než jiné hračky. Tím nechci říct, že dnešním dětem nepatří do rukou panenky a stavebnice – samozřejmě, že patří. Ale tablet nebo smartphone jim může pomoci k obrovskému intelektovému skoku. Mám to ověřeno.
Svítí to a pípá to. Může být lepší hračka?
Když se mé dcerce blížily třetí narozeniny, začala více a více pokukovat po mém smartphonu. Z počátku jí ke štěstí stačilo, že mi ho přinesla, když někde začal zvonit nebo na něm zapípala SMSka. Zanedlouho sama přišla na to, jak se odblokuje lockscreen a jak se spouštějí aplikace. Zjevně dozrál čas. Takže jsem nahrál první aplikaci. Byl to jakýsi kaleidoskop – prstíkem se šmatlalo po displeji a ono to podle toho vykreslovalo obrazec zrcadlící se v několika osách. Měnily se tomu barvičky, světélkovalo to a mělo to několik variant. A zabavilo to dítko na dlouhé minuty.
Ve druhé vlně přišly jednoduché hry ze série Talking Animals… Talking Tom, Talking Pierre a další. Interaktivní zvíře, které po vás opakuje vyřčená slova, různě reaguje na různé doteky a předvádí nějaké veselé kousky. I těmito aplikacemi si dcerka dodnes zpestřuje volný čas, i když u nich vydrží jen chvilku.
PMQ je u nás favoritem
Protože jsem sám kdysi začal číst ve svých třech letech, řekl jsem si, že zkusím i v dcerce probudit lásku k písmenkám. Nechtěl jsem ale používat žádnou anglicky mluvící aplikaci a pátral jsem po nějaké české. Zrovna čerstvě vyšla Abeceda od PMQ, byl jsem jedním z prvních uživatelů a můžu říci, že jedním z velmi nadšených uživatelů. Po prvním spuštění u toho dcerka vydržela sedět hodinu, učila se písmenka a následně si je procvičovala v několika hezky provedených hrách. Mluvený komentář ji chválil a po hodině nás šokovala tím, že začala chodit po domě, hledala jakékoli nápisy a četla jejich písmena. Ještě ne všechna, ale každopádně to byl obrovský skok kupředu.
Aplikace pro AndroidS radostí jsem tedy uvítal další aplikaci od PMQ – Výukové kartičky. Obsahuje několik sad obrázkových kartiček z několika různých oborů. Dítě se může učit předměty, barvy, profese, rostliny, značky aut a další věci, pak se z nich může nechat vyzkoušet (zobrazí se šestice předmětů a dítě je vyzváno, aby kliklo na konkrétní z nich) nebo si s nimi může hrát pexeso. I tato hra dcerku chytla na dlouhé hodiny a hraje ji denně. Díky tomu si velmi rozšířila okruh znalostí, slovní zásobu a zná věci, které například já neznám. Nissan od Toyoty nerozeznám, nepoznám list olše a nerozeznám sépii od jiné mořské žoužele. Moje tříapůlleté dítko to zvládá.
Aplikace pro AndroidK jiným aplikacím jsme se zatím ještě nedostali. Teda vlastně ještě máme omalovánky, což na jednu stranu je docela príma zábava, na druhou stranu to vede dítě k určité lenosti – stačí kliknout na barvu a pak někam do vybarvované oblasti a ono se to celé vybarví samo. Proto teď budu instalovat jinou omalovánkovou aplikací, kde je nutné vše poctivě vybarvit prstíkem do posledního pixelu.
Proč vlastní tablet? Kvůli hovorům a nudlím
Krátce poté, co jsem uviděl, jak velké pokroky dcera díky mobilním aplikacím dělá, jsem si uvědomil, že s půjčováním mého mobilu si dlouho nevystačíme. Jednak potřebuju mít mobil u sebe, jednak se ta malá potvůrka naučila podle vibrací poznat příchozí hovor dříve, než stihnul mobil zazvonit, takže bleskurychle zvedala a zase pokládala hovory, aniž bych to tušil, no a jednak má takové dítko neustále upatlané ruce od lízátek a čokolád (v lepším případě) a displej mobilu podle toho vypadá. V horším případě se dítko často rýpe v nosíku a displej mobilu podle toho vypadá.
“Konec zanudleným mobilům!” řekl jsem si před Vánoci a přemýšleli jsme, zda dcerce koupit mobil nebo tablet. Nakonec bylo rozhodnutí jasné. Telefonní služby a SMSky nebude ještě pár let potřebovat a větší displej se dítěti hodí. Pořídili jsme levný tablet, sedmipalcový displej, Android ICS, cena do dvou tisíc (nebudeme riskovat nic drahého, dokud si nebudeme jisti, že se k tomu dcera bude chovat slušně). Na náročné hry by to nebylo, ale ty dětské klikačky na tom jedou v pohodě. Displej reaguje dobře, dětský launcher Kids Place se stará o to, aby se dcera nedostala na Play Store ani do žádných Settings. Po týdnu každodenního provozu mohu konstatovat, že to nebyla špatná volba. Jedou na tom obstojně i videa, takže tablet poslouží i při cestách autem – připevníme ho na opěrku hlavy spolujezdce a dcera bude mít v autě televizi se svými oblíbenými pořady.
Aplikace pro AndroidCo dodat závěrem? Tříleté dítě je podle mě zcela připraveno na používání smartphonu/tabletu. Dětský launcher to usnadní jemu (snadnost používání) i vám (nic nezničí a hlavně neobjedná nic placeného). S těmi správnými aplikacemi se pobaví i poučí. Dítě v tomto věku nasává znalosti a vědomosti a díky tabletu to půjde skoro samo. A řekl bych, že finanční investice není příliš velká, vzhledem k efektu, jaký to bude mít. Jako rodič získáte navíc spoustu klidu. A přitom dítě není odložené, jako je to v případě televize. Tablet je interaktivní, s dítětem mluví, učí ho, chválí, upozorňuje na chyby, zkrátka působí jako vzdělávací pomocník.
A já si jdu pustit Výukové kartičky a jdu se doučit tu olši, abych doma nebyl za blbce.