Tak se zase rok s rokem sešel a nakousnuté jabko vypustilo do světa další verzi svého chytrého kusu železa do dlaně. Už o této události i o novém gadgetu bylo napsáno kilometry a kilometry textu a vyfoceno gigabyty a gigabyty fotografií, čili nemá smysl do hloubky rozebírat technikálie. Zkusíme to trochu jinak.
Musím uznat, že i přesto, že jsem oproti většině v iPhonu 5 viděl velký krok dopředu a pořídil jsem si první Pětku v republice ještě předtím, než se tu začala prodávat, tak jsem tentokrát dost váhal, jestli eSko pořídit, nebo přeskočit rovnou na koncepty oslavovaný iPhone 6. A to i přes fakt, že oproti ostatním S verzím se zdálo, že má 5S výrazně větší počet inovací, než například tak trochu pranýřovaná Pětka.
Po více jak týdnu používání jsem si ale naprosto jistý, že jsem udělal dobře, když jsem S-line nakonec objednal. Designem neoslní více než již přítomný iPhone 5, ale celá krása Apple produktů je ve vyváženosti vkusu a funkce. Nárůst výkonu není při běžném používání absolutně znatelný, naopak při jednoduchých operacích je iPhone 5 rychlejší. Bavíme se samozřejmě o zlomcích vteřiny, ale zaznamenáte to v některých případech i pouhým okem. Ale při náročnějších operacích, kdy telefonu trošku šlápnete na krk, se láme chleba a projevuje se ona magická síla nového procesoru.
Apple nepřestává udivovat schopností naprosto dokonalé konfigurace a customizace křemíkových srdcí svých zařízení. Přes stejný takt jako u iPhonu5, tedy 1,3GHz, přes mikroskopicky sníženou operační paměť a přidání zátěže novým iOS 7, se na 64bitové architektuře A7 chip chová, jestli něco, tak ještě lépe než starý ARM. Nového motion M7 procesoru si absolutně nevšimnete, už jen proto, že v současné době je jen hrstka aplikací, které dokáží “tak nějak” pracovat s jeho potenciálem a funkcí. Při zběžných testech aplikací Geekbench je na první pohled vidět rozdíl.
Je zajímavé, že se interní ID procesoru hlásí pod stejným kódem na obou zařízeních, jakožto i na několika předchozích, ale vzhledem ke stavbě to konec konců dává smysl.
Velkým překvapením byl přechod na 64bit architekturu, což mimochodem znamená v zásadě 2 věci, a obě jsou poměrně dobrou zprávou pro komunitu nadšenců a developerů.
- Postupná hlubší a hlubší integrace desktopových principů a aplikací do mobilního světa a opačně, přičemž jádro aplikace zůstává stejné a optimalizovat se budou jeho nadřazené vrstvy.
- Možnost využití technologií jako plnohodnotné OpenCL na handheldech je dosti průlomová záležitost a bude znamenat otevření bran pro mnoho a mnoho velmi zajímavých aplikací, o kterých si uživatelé těchto chytrých hraček mohli dodnes nechat pouze zdát.
Tento krok je pokračováním sbližování obou jablečných systémů a integrace jejich jednotlivých funkcí – takzvaně cross-platform. Již v minulosti se objevily na jailbreaknutých zařízeních například systémové add-iny, které umožňovaly na iOS zařízeních konfiguraci OSX notifikačního centra, jež se poprvé objevilo v Mountain Lionu.
Pravda, na iPhonu toto nemělo příliš význam, ale na iPadu to bylo příjemné zpestření tehdy v tomto směru trochu neohrabaného iOS. Funkcemi “vypůjčenými” z jailbreak komunity Apple překvapil již při releasu iOS 7, ale zdá se, že tento krok nebyl úplně bezhlavý a koresponduje více či méně s dlouhodobou produktovou strategií firmy, přičemž integrace M7 procesoru a optimalizace výpočetního výkonu nového A7 to v iPhonu 5S jen dokládá.
Pár slov závěrem?
Pokud bych měl ale 5S hodnotit v kontextu trhu, na kterém se nachází a kterému opět bezkonkurenčně dominuje, musím opět smeknout před brilancí inženýrů Applu a doporučit každému, kdo má byť jen trošku nakousnuté srdíčko, aby si tento mluvící kus hliníku, skla a silikonu pořídil domů také.