Honor 7 - kovový elegán, který příjemně překvapí [recenze]

Telefon Honor 7 se na náš trh oficiálně dostal již v polovině září, nicméně vzhledem k několika komplikacím se nám do rukou dostal s mírným zpožděním, a tak vám jeho recenzi přinášíme až nyní. Již v prvních dojmech jsme vám sdělili, že nás zaujal především design, konstrukce a jemný displej.

Postupem času při testování jsme odkryli mnoho dalších plusů, ale bohužel také nedostatků, které je třeba zmínit. Těch horších částí je naštěstí jen minimum a celkově na nás telefon zapůsobil velice dobrým dojmem. Více se dočtete dále v této recenzi.

BALENÍ

V modré krabičce nalezneme kromě samotného telefonu několik příruček, u kterých se ukrývá také spona pro vysunutí šuplíku pro nanoSIM a microSD karty. Na samotném dnu balení se pak nachází dvě menší krabičky, v jedné je umístěn adaptér do zásuvky a v té druhé se nachází USB kabel.

Sluchátka v námi obdrženém balení nebyla, někteří zákazníci však tvrdí, že s jejich Honorem 7 se v krabičce sluchátka nacházela. Zřejmě se tedy jejich přítomnost v balení liší podle distribuce telefonu.

DESIGN A KONSTRUKCE

Prvotřídní zpracování, dobrá kombinace materiálu a elegance v první řadě. Takto by se dal stručně shrnout celý design Honoru 7. K designu snad nemám žádné výhrady, Huawei ani Honor již nejsou malé čínské společnosti, které dělají jen na levných plastových low-endech. Jejich design je srovnatelný s daleko známějšími značkami v tomto odvětví a svou práci odvedli Číňané na výbornou.

Záda jsou až na plastové krytky antén z kovu, včetně boků, přičemž hlavním materiálem je hliník, který je ještě na povrchu potažen slabou keramickou vrstvou. Konstrukce je pevná, avšak velice náchylná na otlučení, i při nárazu do měkčího materiálu. Proti škrábancům je ovšem odolná dostatečně.

Jak již možná někteří tuší, právě plastové krytky antén byly jedním z těch objevených nedostatků. Bohužel i při slabším stisku je slyšet nepříjemné vrzání, což se týká především spodní části a okolí microUSB konektoru. To je jedna z věcí, za kterou Honor nemohu pochválit, protože i při běžném používání lze na problémy s plastovými částmi narazit.

Krom toho se na zádech nachází ještě fotoaparát s duální přisvětlovací LED diodou a snímač otisků prstů, který kromě bleskurychlého odemykání telefonu podporuje také gesta, například tahem shora dolu vysunete notifikační lištu, dvojitým poklepáním pak můžete vymazat veškeré notifikace. Přejetím opačným směrem dojde k zobrazení multitaskingu, kde lze jednoduchým tahem kompletně pročistit operační paměť.

Na přední straně nalezneme 5,2palcový displej, který si podrobněji rozebereme v samostatné kapitole. Nad ním se nachází výstup sluchátka, vlevo od něj přední kamerka a dále několik senzorů. Vpravo od sluchátka je umístěna přisvětlovací dioda pro přední kamerku, což je v dnešní době u telefonů ještě poměrně vzácný prvek, i když už ho několik telefonů má. V pravé části sluchátka se nachází ještě ne příliš výrazná notifikační dioda.

Na bocích telefonu jsou pak rozmístěny hardwarové klávesy, vpravo se nachází tlačítko pro zamknutí/vypnutí telefonu a o něco výše kolébkový ovladač hlasitosti. Na levé straně nalezneme daleko zajímavější tlačítko, to je totiž programovatelné a lze nastavit akci pro stisknutí, dvojité stisknutí a podržení.

Horní stranu zaujímá konektor pro sluchátka, mikrofon sloužící pro nahrávání zvuku k videím a infraport, díky kterému můžete pomocí předinstalované aplikace ovládat prakticky cokoliv, drtivá většina dostupných zařízení se u nás ani neprodává a o značkách, jako jsou jiangxiyouxian nebo longjiang, jste pravděpodobně v životě neslyšeli.

Zbývá nám už jen spodní strana, na které nalezneme uprostřed microUSB konektor pro nabíjení a přenos dat. Mimo jiné lze Honor 7 použít i jako powerbanku, pokud máte OTG kabel, lze Honorem poskytovat energii dalším zařízením.

Krom konektoru zde nalezneme ještě dvě mřížky, z nichž jedna ukrývá mikrofon a druhá reproduktor, jehož kvalita je ve srovnání s konkurencí značně nedostačující. Chybí basy a i výšky jsou docela zkreslené. Na poslech hudby tedy reproduktor příliš často nevyužijete.

HARDWARE A VÝKON

Osmijádrový Kirin 935 v kombinaci s 3GB pamětí RAM zaručují extrémní výkon za každé situace, ať už při běžné či náročnější práci v systému, tak i při hraní her. Telefony vždy prověřuji jen v jednom benchmarku a tím je AnTuTu, kde Honor 7 získal krásných 51 315 bodů, což je na telefon za necelých 10 000 korun úctyhodný výsledek.

Telefon se při běžné práci v systému neseká, animace jsou plynulé, stejně jako vše ostatní. Ani hry nedělají Honoru problémy, oblíbil jsem si Asphalt 8: Airborne, a tak s touto hrou také prověřuji výkon telefonů. Honor neměl při téměř hodinovém hraní sebemenší problém, jediné, co trochu kazilo perfektní dojem, bylo mírné zahřívání v horní části telefonu a kvůli kovovému provedení byl telefon v ruce docela cítit. Nejedná se však o nic zásadního a při delším hraní se dá s tímto počítat i u top modelů.

S čím mě Honor hodě zklamal, je absence NFC antény. Pravdou sice je, že to není zrovna to nejnutnější, co v telefonu vyžaduji, ale rozhodně by výrobce nešlápl vedle, kdyby pod kryt anténu pro NFC umístil. Zajímavé je, že některá z variant Honoru 7 funkcí NFC disponuje, bohužel není oficiálně k dostání na českém trhu, tím pádem většina českých zákazníků obdrží nebo již vlastní verzi bez NFC. Trochu škoda je také interního úložiště, to poskytuje pouhých 16 GB, z čehož značnou část zabírá systém. Stále je zde však možnost použít microSD kartu, v tom případě již telefon nelze používat jako dual SIM, protože jeden otvor v šuplíku je kombinovaný a vy si musíte vybrat, zda dáte přednost většímu úložišti, nebo více SIM kartám.

Velmi mě naopak potěšila přítomnost infraportu, o kterém jsem se již při popisu konstrukce krátce zmínil. Nachází se vlevo na vrchní části telefonu a pro jeho využití je zde předinstalovaná velice šikovná aplikace. Pomocí té lze ovládat televize, DVD přehrávače, projektory, klimatizace a mnoho dalších zařízení. I jeho dosah je velmi dobrý, při zkoušení se mi povedlo projektor zapnout na vzdálenost přibližně pěti metrů, z důvodu omezeného prostoru v místnosti však nevylučuji, že to jde i na mnohem delší vzdálenosti.

Samozřejmě podpora sítí LTE také udělala radost a s telefonem by neměl být problém u žádného z českých operátorů, Honor totiž všechny důležité frekvence podporuje. Níže jsou přiloženy kompletní specifikace pro lepší přehled o vybavenosti telefonu.

OS EMUI 3.1 (Android 5.0, později aktualizace na Android 6.0)
Displej 5.2” FHD (1920 x 1080)
Chipset Kirin 935, Octa-core 2.2 GHz
Baterie 3100 mAh
Fotoaparát 20MPx hlavní + Sapphire Lens Cover
8 MPx přední kamera + přisvětlení
Úložiště 3GB RAM + 16GB ROM
Konektivita 802.11a/b/g/n/ac 2.4GHz/5GHz
USB 2.0, BT 4.1
Podpora všech lokálních LTE standardů
Rozměry 143,2 x 71,9 x 8,5 mm
Snímač otisků prstů, IR port pro dálkové ovládání, rychlé nabíjení

SOFTWARE

Telefon běží na systému Android 5.0 s nástavbou EMUI 3.1, která překopala Android téměř k nepoznání a značně se inspirovala u iOS, což je patrné v mnoha částech systému, včetně nastavení a aplikace fotoaparátu. Trochu mě zklamala absence menu, veškeré aplikace jsou rozházené po jednotlivých obrazovkách, a tak nezbývá, než ty nepotřebné odinstalovat, nebo naházet všechny do jedné speciální složky.

Trochu nám usnadňuje práci to, že již z výroby jsou aplikace alespoň částečně rozřazené do složek, jedna obsahuje aplikace od Googlu, další nějaké předinstalované programy a nejvíce mě pak zaujala složka Nástroje, kterou jsem si postupem času oblíbil a její návštěvy byly na denním pořádku.

Nachází se v ní totiž poměrně užitečné aplikace a zvláště jednu z nich bych rád rozebral podrobněji. Její název je Správce telefonu a za úkol má pečovat o telefon takovým způsobem, aby z něj uživatel dostal maximum výkonu a mnoho dalšího.

V podstatě se jedná o nástroj, který dokáže telefon zrychlit tím, že kompletně uvolní paměť RAM od všech zapnutých aplikací, dokáže promazat nepotřebné a dočasné soubory na úložišti a zároveň v ní lze nastavit různé módy úsporného režimu.

Teoreticky to zní všechno moc pěkně, ale v praxi není aplikace příliš užitečná. A to netvrdím z důvodu, že by neplnila svůj účel, ten plní na výbornou, ovšem telefon je i se zaplněnou operační pamětí tak rychlý, že již použití Správce telefonu nemá žádný výrazný dopad na výkon.

Zaujal mě také grafický styl, do kterého jsou veškeré systémové aplikace sladěné. Je to něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí z čistého Androidu nebo TouchWizu či jiných nástaveb. Vše je jednoduché a ne příliš přeplácané grafickými prvky, což způsobuje, že je systém přehledný i pro méně zdatné uživatele.

Jak jsem již zmínil, nastavení se inspirovalo u „jablečného“ systému, což lze na první pohled dobře vidět. Především tvarem ikonek a členěním do kategorií. Každopádně to ničemu nevadí, ba naopak, nastavení je přehledné a graficky stejně dobře zpracované jako již popsané aplikace.

Co mi naopak hodně vadilo, jsou určitá omezení, která s sebou přináší nástavba EMUI 3.1, jedním z nich je i nemožnost zobrazení notifikací na zamykací obrazovce. Tuto funkci nabízí mnoho nástaveb, a tak mě poněkud zklamalo, když jsem se nedočkal i zde.

O něco méně mi vadily samotné ikonky aplikací, jejichž pozadí je barevné na základě barvy ikony, což ne vždy udělá dobrý výsledek. Například u aplikace Dotekománie vytvořil systém pro pozadí sytě růžový odstín, což vypadá jedním slovem příšerně. O mnoha aplikací ovšem barvy poměrně ladí, a tak to není až tak závažný problém.

Někteří uživatelé na fórech i oficiálních stránkách podpory hlásí, že je s telefonem problém ohledně odesílání SMS zpráv, kdy telefon po pokusu o odeslání odpoví chybovou hláškou. Já mohu s radostí sdělit, že konkrétně náš kus s tímto problémy neměl a vzhledem k tomu, že během testování jsme stáhli hned dvě aktualizace systému, je dost možné, že právě jedna z nich tento problém vyřešila.

Co mě také ohledně systému potěšilo, je zpráva o dostupnosti aktualizace na Android 6.0 Marshmallow, která by měla přijít v následujících týdnech a uživatelé se tím pádem mohou těšit na aktuální verzi systému.

DISPLEJ

Psal jsem to již u prvních dojmů a i zde to musím zopakovat. V Honoru zkrátka vědí, že nic se nemá přehánět, a tak se výrobce rozhodl pro 5,2palcový displej s rozlišením 1920 x 1080 pixelů. Někdo by mohl namítnout, že je 5,2 palců na top model málo, nikde však není stanoveno, jak má mít který telefon velký displej. Já osobně se přikláním k menším variantám kolem pěti palců.

Displej má výborné barevné podání, čitelnost na slunci je více než dobrá a ani pozorovací úhly na tom nejsou jinak. V podstatě není nic, na co bych si u displeje mohl stěžovat, i na dotyk je příjemný a navíc podporuje gesta, například pořízení snímku obrazovky poklepáním kloubem prstu nebo vytvoření jen částečného snímku obrazovky, kdy lze prstem vybrat jen oblast, kterou si přejete zachytit.

Rámečky kolem displeje také nejsou příliš široké, u námi testované bílé varianty jsou okraje trochu výraznější na pohled, pokud si však zakoupíte tmavší verzi s předním černým rámečkem, nebude již okraj tak výrazný. Celkově displej zapůsobil velice dobrým dojmem.

FOTOAPARÁT

Trošku rozporuplnější kapitolou je právě ta o fotoaparátu. Ten se svým 20MPx snímačem dokáže pořizovat celkem kvalitní fotografie, na první pohled bezchybné. Pokud ovšem porovnáte fotografie z Honoru 7 s fotografiemi z jiného telefonu, klidně i s nižším rozlišením fotoaparátu, změníte rychle svůj názor.

Celkově mají fotografie z Honoru 7 nevýrazné a nudné barvy, oproti realitě značně rozdílné. Občas má telefon problém i s ostřením a často se podaří zachytit fotografii s lehkým rozmazáním.

Fotografie bych nepopsal vysloveně jako špatné, ale rozhodně jsou zde velké rezervy oproti konkurenci, kde telefony v podobné cenové kategorii dokáží i s „horším“ fotoaparátem pořizovat lepší fotografie. Slovem horší pak myslím v počtu megapixelů, ve výsledku totiž ten s nižším počtem megapixelů zvládá pořizovat znetelně lepší fotografie.

Relativně dobře fotí Honor i za horšího osvětlení či úplné tmy, stále jsou na snímcích rozpoznatelné detaily, i když v několika případech už dochází k jejich splývání a své role se ujímá i šum, který mi vadí nejvíce.

Prostředí aplikace fotoaparátu je taktéž přehledné a opět, stejně jako u nastavení, lze vidět lehkou inspiraci u aplikace pro iPhone. Mezi jednotlivými režimy se přepíná posouváním do stran, ve spodní části je tlačítko spouště a tlačítko pro přechod k posledním vyfoceným snímkům.

Ve vrchní části displeje nalezneme přepínač mezi přední a zadní kamerou, stejně tak se zde nachází přepínač blesku. V samotném menu aplikace nalezneme možnosti nastavení rozlišení a poměru stran u pořizovaných snímků, možnost zapnutí HDR a další různé funkce.

VÝDRŽ

Rozhodně jedním z nejlepších parametrů telefonu je výdrž baterie. Ta má kapacitu 3100 mAh a dvoudenní výdrž není nic výjimečného. Telefon zvládne intenzivní používání od rána do večera, přes noc odpočívá bez nabíječky a další den, pokud již intenzitu používání trochu omezíte, se můžete bez nabíječky obejít až do doby oběda.

Nejdéle se mi s telefonem podařilo vydržet asi 1 den a 3 hodiny, jak lze vidět na snímku obrazovky výše. Trochu překvapením pak pro mě bylo, že nejvíce energie si nebere displej, jako tomu bývá u většiny telefonů. Nejvíc baterie „žere“ samotný systém, ten si za již zmíněnou rekordní dobu vzal celých 21 %, což není málo. Na druhém místě se umístil Messenger, který byl opravdu velmi intenzivně využívám a až na třetí příčce se s 11 % umístil displej.

Rád bych také vyzdvihl rychlost nabíjení baterie, za půl hodiny na nabíječce je telefon schopen nabrat okolo 40 %, což se může hodit, pokud pospícháte a není čas na dlouhé zdržování s nabíjením. A pokud se vám povede vybít si například svůj MP3 přehrávač, lze ho pomocí OTG kabelu přímo z Honoru dobít, díky reverznímu dobíjení.

Telefon také nabízí přehled o spotřebě jednotlivých aplikací, přičemž v notifikační liště vás také poměrně často informuje o zvýšené spotřebě některých aplikací. Tato upozornění lze jednoduše vypnout, což také doporučuji, vzhledem k tomu, že upozornění chodí velmi frekventovaně.

Bohužel notifikace, u kterých se předpokládá, že budou chodit včas, se nemusí dostavit vůbec. Telefon, respektive EMUI 3.1, ve výchozím nastavení blokuje téměř všechny druhy notifikací z různých aplikací. Pokud tedy chcete upozornění dostávat, je nutné ručně to konkrétním aplikacím povolit v nastavení baterie.

SHRNUTÍ A ZÁVĚR

I přes veškeré své nedostatky a chyby je Honor 7 velice povedený telefon, se svou cenou bezkonkurenční a dokáže toho opravdu hodně nabídnout. Velmi dobrý je displej se svými sytými barvami a skvělými pozorovacími úhly je potěšením pro oči se na něj dívat.

Co mě osobně zaujalo nejvíce, je design a celkové zpracování telefonu. Ve srovnání s předchůdci se mi sedmička líbí nejvíce, kovové zpracování působí velmi elegantně a také odolně, na což bych si ovšem dal pozor, jelikož je kov velice náchylný k otlučení.

Pochvalu si zaslouží také za parádní čtečku otisků prstů s podporou gest, infraport pro ovládání elektroniky či notifikační diodu, která je bohužel nešťastně umístěna hluboko do výřezu sluchátka.

Trošku zklamala kvalita reproduktorů, které sice hrají hlasitě, ale chybí basy, což je při poslechu hudby dost znát. Na notifikace, vyzvánění, budík a jednoduché zvuky ke hrám je však více než dostačující.

Celkový pocit z telefonu je velmi dobrý, za cenu necelých 10 000 korun toho Honor 7 nabízí opravdu maximum a s jeho koupí určitě nešlápnete vedle.