Lenovo Miix 2 10 – rozpačitý nástupce recenze

Na letošním veletrhu CES v Las Vegas představilo Lenovo nástupce tabletu Lenovo Miix. Již předtím jsme se však dočkali ještě jednoho modelu Miix, a to menšího s úhlopříčkou 8 palců. Nový desetipalcový model je však zcela odlišný od své menší varianty. První generaci tabletu Miix jsem testoval zde, a o to více mě zajímala generace druhá. Opravuje tedy nedostatky té předchozí? A jaké další vylepšení si výrobce přichystal? To se dozvíte v následující recenzi.

Obsah balení

Krabička druhé generace se vzhledově téměř nezměnila, avšak její obsah je ještě chudší. Nalezneme zde totiž kromě samotného tabletu již jen nabíječku s vlastním konektorem. To doplňuje pouze nezbytná sada příruček. Nic víc zde bohužel nenalezneme. Vzhledem k absenci plnohodnotného USB portu by zde určitě přišel vhod kabel pro redukci z microUSB na standardní USB, bohužel ho zde v balení nemáme.

Konstrukce

Lenovo Miix 2 10 bylo představeno s velmi pěknou dokovací stanicí s klávesnicí. Tyto dvě části dohromady tvoří obdobný koncept jako u řady Transformerů od Asusu. Dokovací stanice je moc pěkná a designově tvoří s tabletem skvělou symbiózu. Navíc obsahuje i dva plnohodnotné USB porty. Bohužel na test dorazila jediná varianta, která je v Česku momentálně k sehnání, ta bez doku. Ten dokonce ani nelze u nás oficiálně nějak někde dokoupit, což je opravdu škoda.

Zpět ale k samotnému zařízení. Ačkoli to na obrázcích vypadá, že je konstrukce provedena z hliníku či jiného kovu, zdání klame. Boky včetně zadní strany jsou vyvedeny z plastu. Zatímco na bocích je velmi pevný a tolik se nepoškrábe, tak zadní strana škrábance vyloženě přitahuje.

I přesto, že jsem po dobu testování tablet celou dobu nosil v deskách a téměř s nim po stole nějak nešoupal, tak se mi na zádech vytvořilo opravdu dost výrazných rýh. Přitom ony nejsou při přejetím prstem přes ně téměř cítit. Abych to shrnul, Lenovo zde použilo velmi levný a nekvalitní matný plast, který ani na oko nevypadá úplně nejlépe. Záda ještě navíc doplňuje lacině vypadající logo výrobce.

Čelní straně dominuje displej s úhlopříčkou 10,1 palců. Ten kryje krycí sklo, jež se velmi snadno zapatlá. Pod displejem nalezneme senzorové tlačítko s logem Windows, které vás vždy vrátí do nabídky start. Lze s ním zařízení i probudit. Předek zařízení doplňuje již jen logo Lenovo a kamerka pro videohovory.

Na levém boku postupně od shora nalézáme tlačítko pro zapnutí, které má integrovanou LED diodu. Ta vám dle barev či blikání označuje stav baterie. Na této straně je dále pod krytkou schován slot pro paměťové karty microSD, u 3G varianty také slot na SIM, dále také konektor microUSB, microHDMI a 3,5mm jack. Zhruba uprostřed se na obou stranách nacházejí reproduktory. Ty se chlubí značkou JBL, jejich samotná kvalita a hlasitost však není nejlepší. U námi recenzovaného kusu dokonce mnohdy chrčely a chrastily.

Pravý bok obsahuje dvojtlačítko pro regulaci hlasitosti a vlastní nabíjecí konektor. Spodní straně poté dominuje konektor pro připojení klávesnicového doku. Na horní straně nenalezneme zhola nic. Celková velikost zařízení činí 265 × 173  mm a tloušťka stále příjemných 9,15 mm. Hmotnost má pak pěkných 580 gramů.

Hardware

Zobrazovací panel o úhlopříčce 10,1 palců se pyšní rozlišením 1920 x 1200. Jedná se o IPS panel s velmi dobrými pozorovacími úhly. Barvy jsou pestré a reálné, viditelnost na sluníčku vcelku dobrá. Jemnost činí 224 PPI a je plně postačující, při velmi blízkém pohledu však lze pozorovat jemnou matici pixelů. Při běžném používání si tohoto ale nevšimnete. Displej je schopen zaznamenat maximálně 10 dotyků v rámci multi-touch technologie.

Použitým procesorem je nová generace Intel Atom Bay Trail (Z3740). Jedná se o čtyřjádrový procesor na frekvenci 1,33 GHz s 2MB cache. Turbo mód vyžene frekvenci procesoru na 1,86 GHz. Oproti předchozí generaci je tento čip výkonnější a úspornější, za což jistě může také 22 nm výrobní proces. Grafickým čipem je Intel HD Graphics s podporou DirectX 11. Jedná se o procesor založený na architektuře x86, tím pádem je plně kompatibilní se všemi Windows aplikacemi.

Během testování se tablet nikdy nezadýchal, vše běhalo naprosto okamžitě. Zkoušel jsem i například starší hru Mafia a s tou si poradil bez sebemenšího problému. Problém byl ale v zahřívání při větší zátěži. Pokud jste navíc k tomu ještě zařízení nabíjeli, pak byly teploty opravdu vysoké a držení v ruce po delší době práce s tabletem prakticky nemožné.

Operační paměť má kapacitu 2 GB a ta vnitřní dle varianty 32 GB nebo 64 GB. U recenzované 64 GB varianty máte ale ihned po prvním spuštění volných pouze 33,7 GB pro svá data. K dispozici je však i slot na paměťové karty do velikosti 64 GB, čímž si lze paměť dále rozšířit.

Co se konektivity týče, nalezneme zde Bluetooth 4.0 a WiFi 802.11 a/b/g/n, GPS chybí. K WiFi mám však velké výtky, jelikož tablet nebyl schopen chytit signál na místech, kde jsem ho s ostatními zařízeními běžně měl. Avšak nejde jen o dosah, problém byl i se samotným připojením. Nejednou se mi stalo, že jsem se připojil, avšak žádnou stránku jsem nenačetl a byla potřeba spustit diagnostiku.

Ta to tedy naštěstí většinou opravila, i tak to ale zdržuje. Vždy jsem se na stejnou WiFi posléze zkoušel připojit i s telefonem a s tím nebyl žádný problém. Konektivitu drátovou zajišťuje microUSB, přes který se sice nespojíte s počítačem, ale naopak poslouží skvěle s redukcí USB On-The-Go na velké USB. K dispozici je také microHDMI pro připojení externího zobrazovače.

Výdrž baterie zajišťuje akumulátor o kapacitě 6800 mAh, má dle výrobce zajistit výdrž až 8 hodin. A k této době se lze opravdu přiblížit, při běžném používání s polovičním jasem jsem se dostával na hodnotu okolo 7 hodin, což pro mě znamenalo nabíjení obden.

Software

Operačním systémem jsou nové Windows 8.1. Myslím, že podrobně není třeba tento systém nějak představovat, většina z nás ho zná z počítačů, a tak si představíme především novinky verze 8.1. Základní koncept Windows 8 zůstal nezměněn.

Nalezneme zde tedy nové rozhraní Modern UI (známe také pod názvem Metro UI) v nabídce Start přizpůsobené na ovládání dotyky a vedle něho také klasickou plochu z předchozích verzí. Na plochu se v této verzi vrací tlačítko start, to je však vzhledem k přítomnosti hardwarového tlačítka se stejnou funkcí naprosto zbytečné. Nabídka start je složena z dlaždic a jednou z novinek je větší možnost přizpůsobení.

Dlaždice mohou mít nově malou velikost ikonky či naopak největší, kdy zaberou čtyři standardní čtverce. K dispozici je také více pozadí různých barev a lze nastavit i stejnou tapetu jako na ploše. Po přejetí gestem směrem k obrazovce na pravé straně otevřete takzvaný šém. Ten obsahuje nastavení dané aplikace, možnost sdílet její obsah, vyhledávat a také základní nastavení.

Pro další již musíte do aplikace nastavení, která ve verzi 8.1 konečně disponuje všemi položkami a neopakuje se tak situace z 8.0, kde se něco nastavovalo zde a něco v ovládacích panelech v prostředí plochy. To je tedy pryč, a pokud nechcete, nemusíte do prostředí plochy vůbec vstupovat. Na druhou stranu, pokud si připojíte myš a klávesnici,  máte rázem z tabletu plnohodnotný počítač. 

Novinkou je také možnost dát vedle sebe dvě aplikace, kde obě zabírají stejný prostor. Toto funguje velmi dobře, akorát některé aplikace na to ještě nejsou připraveny. Tablet disponuje displejem s rozlišením Full HD a nyní to zmiňuji proto, protože aby nebyly prvky plochy titěrné, jsou všechny zvětšeny novým nastavením v této verzi Windows.

Výchozí aplikace s tímto nemají problém, horší je to ale u aplikací třetích stran. Zde totiž většina s tímto zvětšením neumí pracovat, a tak jsou ovládací prvky rozpixelované. Zas takový mínus to ale není, protože většinu času stejně budete používat tablet v rozhraní Modern UI.

Přepínání aplikací funguje zase naopak gestem přejetím na obrazovku na boku levém. Multitasking je naprosto bezproblémový a bleskurychlý. Jednou z bonusových aplikací měly být Office 2013 v plné verzi Home & Student, bohužel v tabletu byla předinstalována pouze jakási verze, která vám řekne, že ho nemáte.

Z dalších aplikací zde Lenovo předinstalovalo zkušební verzi antiviru McAfee, které je lepší se hned zbavit. Jako užitečnější rozhodně považuji předinstalaci Evernote pro zápisky, dále Lenovo Support, kde naleznete manuál a různé další tipy, a také aplikaci Lenovo Companion, která vám poskytne také různé tipy. Sadu softwaru od Lenova doplňuje magazín Zinio a internetová televize Filmon.

Fotoaparát

Použitý fotoaparát má rozlišení 5 MPx a nedisponuje přisvětlovací diodou. Jeho další specifikace se mi nepodařilo nikde dohledat. Každopádně pořízené fotografie nejsou vůbec špatné, snímky jsou ostré a dostatečně kontrastní. Za horších světelných podmínek se ale setkáváme se šumem. Nahrané video má rozlišení 1920 x 1080  a svou kvalitou nějak nepřekvapí, ale ani výrazněji nezklame.

Zhodnocení

První generaci modelu Miix 10 jsem vytýkal především slabší grafický čip a občasné padání dotekového rozhraní. Tyto problémy jsou u druhé generace pryč a výkonu je dostatek. Bohužel se ale objevily jiné neduhy, které jsou možná ještě zásadnější. Jedná se především o slabý dosah WiFi, zahřívání a chrčící reproduktory. Některé z těchto chyb by však mohly být vadou pouze našeho testovaného kousku, ale bohužel se s nimi potýkají i další uživatelé. Slabší dosah WiFi by ale třeba mohla vyřešit budoucí aktualizace od Lenova.

Pokud tyto chybičky přetrpíte, jedná se o slušný tablet za slušnou cenu. Ta se pohybuje okolo 11 tisíc korun. Čím naopak Lenovo Miix 2 10 potěší, je kvalitní Full HD displej, vůbec ne špatný fotoaparát, výkonný procesor a také ho lze jednoduše proměnit v počítač, díky plnohodnotným Windows 8.1.

Klady

Domů » Články » Windows 8 » Lenovo Miix 2 10 – rozpačitý nástupce [recenze]

Miroslav Růžička

Redaktor a moderátor na našem YouTube kanálu a nadšenec do moderních technologií, který na našem webu působí již od roku 2013. Mobilní telefony ho ale zajímají již od dětství.